Článek
„Lidé se mě občas ptají, jak můžu hrát jednu roli třeba stokrát, a přitom je to tak jednoduché. Prostě každý večer musíte na jevišti umřít, musíte tam odevzdat tolik, jako byste hrál naposledy, jako byste se zítřkem už nepočítal. Jinak váš výkon nemá smysl," řekl jednou v rozhovoru pro Divadelní noviny Boris Rösner (†55).
Herec, který by se 25. ledna dožil 69 let, celý život také skromně tvrdil, že jeho práce je velmi pomíjivé povolání. To ale zrovna v jeho případě neplatí. Rösnerovo herectví bylo natolik mimořádné a působivé, že na ně nelze zapomenout.
Z dětství si nesl herec zdravotní handicap – ve třech letech mu vletěly do oka střepy z prasklé žárovky a on na něj oslepl.
To ho spolu s jeho vizáží předurčovalo do rolí nejrůznějších záporáků a drsných rváčů, ale také chlapských typů a náruživých milenců. A i když Rösner nebyl žádný prvoplánový krasavec, ženám se vždycky líbil. Působil jako kavalír ze staré školy a dokázal na sebe okamžitě strhnout pozornost.
Zlaté ručičky
Narodil se do umělecké rodiny, ale v mládí uvažoval o studiu medicíny. Pokud by lékařskou fakultu opravdu vystudoval, byl by z něj bezesporu velmi dobrý chirurg. Rösner měl totiž mimořádně šikovné ruce a v mládí se dokonce naučil sám šít, protože ho neuspokojovala nabídka oděvů v obchodech. Dokonce si sám ušil sako, což je velký krejčovský oříšek.
Nezapomenutelný Harpagon
Nakonec šel ale na DAMU, kterou ukončil v roce 1973. Jeho velkým vzorem a učitelem byl skvělý herec Václav Voska (†63), se kterým měl Rösner hodně společného - oběma byla vlastní vysoká jazyková kultura, noblesa, přirozené sebevědomí, perfekcionismus i smysl pro herecké partnerství.
První angažmá získal herec v libereckém Divadle F. X. Šaldy, v roce 1979 odešel do Městských divadel pražských a o čtyři roky později zakotvil v Národním divadle. Během své kariéry odehrál řadu nesmrtelných rolí, přičemž za své ztvárnění Harpagona v Molièrově Lakomci získal všechna domácí divadelní ocenění.
Věčně zamilovaný
V jednom rozhovoru se Rösnera ptali, zda před premiérou dodržuje nějaký rituál. Přiznal, že ano - pokaždé si šel umýt auto. „I kdyby pršelo, a kdybych ho myl včera, tak ho umyji znovu,“ prozradil na sebe. Nicméně naprášil také, že kolega Josef Vinklář (†76) si před premiérou vždycky vyčistil všechny boty, a to i přesto, že už se leskly jako zrcadlo.
I když byl Rösner šťastně ženatý a s manželkou Alicí vychoval dceru Gabrielu, nechal se slyšet, že se do každé jevištní partnerky platonicky zamiluje.
„Například jsem v této rovině velmi miloval Janu Preissovou, se kterou jsem odehrál spoustu rolí,“ přiznal v jednom rozhovoru. Ale jeho paní mohla být v klidu: „…ví, že zamilovanost vychází z vnitřního prožitku a také u něj zůstane. Až dohraju, tak to prostě přejde,“ dodal herec.
Dostihla ho rodová kletba?
Jeho kariéru přervala bohužel rakovina plic, které podlehl 31. května 2006. Rösner byl sice vášnivý kuřák, ale jeho předčasnou smrt měla údajně na svědomí i 300 let stará rodová kletba, podle které se žádný z potomků bavorského rytíře Sixta Rösnera neměl dožít víc než 55 let.
