Článek
Patříte ke skalním fanouškům Járy Cimrmana? Pak si jistě nenecháte ujít komedii Jára Cimrman ležící, spící (1983), kterou 6. června vysílá Česká televize.
Filmový příběh, v němž se Cimrman poprvé zhmotnil do konkrétní podoby, mapuje plodný život tohoto velkého génia našich dějin. Scénář k tomuto nádhernému mystifikačnímu klenotu české filmové pokladnice mají na svědomí ti nejpovolanější - cimrmanologové Ladislav Smoljak (†78) a Zdeněk Svěrák (88), kteří ještě s Jiřím Šebánkem (†77) stáli v roce 1966 u zrodu velkého kulturního fenoménu - Divadla Járy Cimrmana.
Smoljak se Svěrákem ale měli obrovské dilema, zda film vůbec natočit. Hlavním důvodem bylo, že skutečnou podobu Járy Cimrmana nechtěli nikdy odhalit. Zvažovali dokonce i možnost, že celý film natočí z Cimrmanova pohledu.
Nakonec se ale Ladislav Smoljak, který snímek také režíroval, rozhodl a hlavní roli přidělil Zdeňku Svěrákovi. Ostatně, kompetentnějšího znalce géniova života a díla by (kromě sebe) našel jen stěží.
Fyzikář podobný Einsteinovi
Ladislav Smoljak (9. 12. 1931 – 6. 6. 2010), byl mužem mnoha uměleckých tváří. Byl to nejen režisér a scenárista, ale také spoluautor a herec, přitom jeho vlastní tvář připomínala ze všeho nejvíc jiného génia světových dějin Alberta Einsteina.
Jeho otec přišel do Československa z Podkarpatské Rusi jako téměř negramotný chlapec. Maminka pocházela z rodiny, kde rodiče záhy po sobě zemřeli, a o ona se jako nejstarší sestra musela starat o všechny mladší sourozence.
„Takže ani jeden z mých rodičů si nepřinesl do manželství ani jednu knížku,” zavzpomínal při jedné příležitosti Smoljak, který chtěl původně vystudovat režii na DAMU. Protože ho nevzali, šel na Vysokou školu pedagogickou, obor matematika-fyzika. Po jejím ukončení krátce vyučoval a později pracoval jako publicista a recenzent pro řadu kulturních časopisů; stál také za zrodem ankety Zlatý slavík.
Básničku mu hodili na hlavu
V roce 1954 poslal Smoljak do Mateřídoušky básničku Děti a voják a z časopisu mu odpověděli: „Milý soudruhu, Tvůj úmysl byl dobrý, ale verše se Ti nepodařily.“ Naštěstí mu ale vyšel jiný „úmysl“ – na jevišti Divadla Járy Cimrmana prožil víc než čtyři desítky let a absolvoval s ním na deset tisíc představení jako režisér, herec i účastník svérázných seminářů.
Kromě toho se autorsky spolupodílel na vzniku řady úspěšných filmových komedií, mj. Jáchyme, hoď ho do stroje (1974), Marečku, podejte mi pero! (1976), Na samotě u lesa (1976). Některé ze společných projektů režíroval, např. Vrchní, prchni! (1981) či Rozpuštěný a vypuštěný (1984), a v řadě z nich pochopitelně i hrál.
Na jevišti stál i v bolestech
Divadlo Járy Cimrmana má dnes na kontě patnáct divácky úspěšných autorských her, přičemž tou poslední je České nebe z roku 2008. Když ji spolu se Zdeňkem Svěrákem psali, byl už Ladislav Smoljak vážně nemocný.
„Nějak jsme tušili, že to bude naše poslední hra. Láďa už na tom nebyl při psaní hry nejlépe. Pořád jsme si ale říkali, že se z toho vykřeše. Poslední hra České nebe byla vlastně symbolická. Myslím si, že Láďu už tam vzali,“ uvedl v roce 2010 pro Český rozhlas Zdeněk Svěrák s tím, že jeho kolega byl v divadle aktivní až do konce svých dnů – naposledy hrál 27. května právě v Českém nebi.
Ladislav Smoljak, od jehož smrti uplynulo právě deset let, byl třikrát ženatý a zanechal po sobě čtyři děti, Davida (61), Filipa (54), Kateřinu (43) a Alžbětu (40).
