Článek
Něžný dívčí půvab, pohled plaché laně a krásný úsměv – to vše oblíbené herečce zůstalo, přestože od natočení jejího nejznámějšího filmu Den pro mou lásku uplynulo už 44 let.
Připomeňme, že toto drama režiséra Juraje Herze (†83) vypráví příběh manželské dvojice, která se musí vyrovnat se smrtí dítěte. Film upoutal na svou dobu odvážnou, byť cudně natočenou milostnou scénou. Ovšem některým funkcionářům připadala až moc nemravná.
Martě Vančurové prý přišel dokonce dopis, ve kterém stálo: „Vážená soudružko, naše brigáda socialistické práce se shodla na tom, že jste k**va.“ Musela ho napsat nějaká závistivá a hodně zapšklá soudružka…
Kamarád do nepohody
Marta Vančurová si ve filmu zahrála po boku tanečníka a choreografa Vlastimila Harapese (74) a přátelství, které se mezi nimi během natáčení zrodilo, přetrvalo dodnes. Oporu a parťáka do nepohody v životě opravdu potřebovala.
V roce 2000 onemocněla rakovinou prsu, a když jí tuto zprávu lékaři oznámili, zhroutil se jí celý svět. Po prvotním šoku se však rozhodla bojovat. Největší motivací k uzdravení jí byl její syn Jan a nad vodou ji držel i Vlastimil Harapes.
„Vím, že mu můžu kdykoliv zavolat a vždycky tu bude,“ svěřila novinářům s odstupem času herečka, která se ještě před onemocněním musela vyrovnávat s jinou nečekanou ranou – kvůli mladší ženě ji opustil partner Jan Malíř (72), se kterým žila řadu let. Po jeho odchodu přišla rakovina, která jí paradoxně pomohla ztrátu partnera překonat. „Musela jsem se totiž rozhodnout, jestli budu žít, nebo ne,“ řekla Vančurová.
Z přírodních věd sešlo
Narodila se 7. září 1948 v Praze. Herečka ale ráda připomíná, že to bylo ve Lhotce, což byla tehdy spíš vesnice, kde si jako dítě mohla hrát na loukách a v lese. Stejně jako Lhotku má pod kůží zadřený i Kolín, kam jezdívala na prázdniny k babičce.
Její cesta k herectví začala zpěvem, ke kterému ji kdysi vedl tatínek. Zpívala v dětských souborech, nicméně po maturitě šla pracovat na brigádu do hydrometeorologického ústavu a zvažovala studium přírodních věd. Nakonec ale podala přihlášku na DAMU, mimo jiné i proto, že jí to poradili v rozhlase, s nímž spolupracovala.
Pro film ji objevil Suchý
Na stříbrném plátně se objevila poprvé ještě během studií. První roli získala ve filmu Nevěsta (1970), který natočil Jiří Suchý (88). Slavný divadelník a režisér si ji tehdy vyhlédl při svých „obhlídkách“ na DAMU. Hledal vyloženě romantický typ a právě touto rolí navedl určitým směrem i její hereckou dráhu. Suchého snímek šel bohužel brzy do trezoru, Marta Vančurová ale přesto zažila doslova raketový start.
Velkou diváckou popularitu jí přinesl film Milenci v roce jedna (1973), kde si zahrála s Viktorem Preissem (73). Z dalších snímků zmiňme například Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), Stíny horkého léta (1977) či Smrt krásných srnců (1986).
Publikum ji milovalo nejen kvůli jejímu dívčímu půvabu, ale i proto, že její postavy v sobě měly vždy jakousi plachost, láskyplnost a něhu. Také v prvním angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (dnes Švandovo divadlo na Smíchově) ztvárnila řadu křehkých hrdinek, mj. mořskou vílu Ondinu ve stejnojmenné hře Jeana Giraudouxe.
Na počátku 90. let ze smíchovského divadla odešla a působila několik sezón v Divadle na Vinohradech. Aktuálně se s ní můžete setkávat ve Studiu DVA.
Šťastná babička
Ve volném čase se Marta Vančurová věnuje vnoučatům. „Být babičkou je krásné. Těšila jsem se, ale předčilo to všechna moje očekávání,“ řekla při jedné příležitosti herečka, která také ráda chalupaří, má blízký vztah k přírodě a na zahradě si pěstuje vlastní bylinky, například měsíček, meduňku, šalvěj či mátu.
