Článek
V roce 1966 okouzlila Zuzana Cigánová (73) publikum jako krásná Terina v poetickém dramatu Romance pro křídlovku, ve kterém si zahrála po boku ostřílených herců Jaromíra Hanzlíka (76) a Štefana Kvietika (86). Na natáčení vzpomíná herečka, narozená 23. 6. 1947 v Bratislavě, moc ráda.
Film vznikl podle stejnojmenné knižní předlohy Františka Hrubína a právě tahle kniha patřila tehdy k jejím nejoblíbenějším. Zavzpomínala také, že právě v Romanci pro křídlovku dostala svou vůbec první pusu. Sice filmovou, zato přímo od kolegy Jaromíra Hanzlíka. Na plac se prý přišel několikrát podívat i autor knihy František Hrubín, což byl podle Cigánové velmi sympatický pán s milým úsměvem.
Bavilo ji kreslení
K filmu se ale tato půvabná slovenská herečka dostala vlastně náhodou. Když jí bylo třináct let, vybral si ji režisér Andrej Lettrich do povídkového filmu Trinásťroční (1960), konkrétně do příběhu Malá manekýnka.
Ona sama přitom o herectví původně neuvažovala, spíš ji bavilo kreslení. A není divu – její matka Katarína byla známou malířkou, která ilustrovala mj. encyklopedii Flóra Slovenska. Přesto se Zuzana Cigánová přihlásila po maturitě ke studiu herectví na bratislavské Vysoké škole múzických umění, a o její budoucnosti tak bylo rozhodnuto.
Do Prahy se jí nechtělo
Přišla Romance pro křídlovku, po ní Rok na dedine (1967) a pak Slavnost v botanické zahradě (1969), což jsou dnes kultovní filmy. Talentovanou mladou herečku chtěli filmaři dostat do Prahy: „Otakar Vávra volal na pražskou Akademii múzických umění s tím, že můžu bydlet u herečky Vlasty Chramostové,“ zavzpomínala Cigánová v sarm.pluska.sk. Ale ona se cítila dobře doma v Bratislavě u maminky a o stěhování nechtěla slyšet ani slova.
Sympatická Slovenka účinkovala téměř ve dvou stovkách televizních filmů a inscenací a před kamerou se setkala s většinou známých českých a slovenských herců z období po roce 1970. Diváci si ji mohou pamatovat například také ze snímků Prípad krásnej nerestnice (1973), Sázka na třináctku (1978), Tím pádem (1979), Putování Jana Amose (1983) nebo Portrét Doriana Graya (1988). Kromě filmové tvorby působila od roku 1970 i na scéně Slovenského národního divadla.
Austrálie si ji získala
V posledních letech se ale z hereckého světa trochu vytratila. Nějaký čas žila v Austrálii u své dcery a vnučky a na svůj pobyt u protinožců vzpomíná velmi ráda. Okouzlily ji překrásné pláže a parky i příjemný životní styl, který je hodně spojený s přírodou.
Úspěšná autorka
Zuzanu Cigánovou dnes lidé vnímají i jako autorku celé řady úspěšných knih, které kladně hodnotí také kritika. Když o prázdninách v roce 1988 provázela po Jižní Americe svého manžela, který byl vedoucím expedice Tatra okolo světa, vedla si deník, do kterého si zapisovala zážitky a postřehy.
Její zápisky z cest vyšly těsně po revoluci pod názvem Kúsok cesty okolo sveta. Její další knihy (mj. Špaky v tŕní, Šampanské, káva, pivo, Aksál nebo Všetko, čo viem) zachycují všednost i neobyčejnost každodenního života. Na herectví ale Cigánová rozhodně nezanevřela a jistě ji čeká ještě řada zajímavých příležitostí.
