Článek
Dobrého vojáka Švejka máme spojeného s ilustracemi Josefa Lady, ti starší možná i s hlasem Jana Wericha. A všichni si ho vizualizujeme jako Rudolfa Hrušínského z legendární dvoudílné adaptace režiséra Karla Steklého Dobrý voják Švejk (1956) a Poslušně hlásím (1957).
Díky těmto filmům známe všichni i Švejkovy hlášky: „Poslušně hlásím, že jsem reumatik. Ale sloužit budu císaři pánu až do roztrhání těla“, „Já myslím, že i z Klatov se člověk dostane do Budějovic“, „Upad jsem omylem do našeho zajetí“, „Každej nemůže bejt chytrej. To by pak bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej.“ Komedie Poslušně hlásím na vás čeká v Televizi Seznam na Bílou sobotu, 8. dubna, v 18.35 hodin.
Je zajímavé, že Rudolf Hrušínský nebyl jediným adeptem na roli Švejka. Uvažovalo se i o Josefu Hlinomazovi, kterého později proslavila role Grimpa popíjejícího cloumáky v Limonádovém Joeovi (1964) nebo o Josefu Beyvlovi – představiteli vykutáleného hostinského s „jitrničkami, jaké svět neviděl“ z pohádky Obušku, z pytle ven! (1956).
Zrovna proti nim Hrušínský zpočátku moc šancí neměl. Na rozdíl od obou kulaťoučkých kolegů byl totiž štíhlý jako proutek. Ale co by herec neudělal pro vysněnou roli. Hrušínský si naordinoval „ztučňovací“ kúru, potřebná kila nabral a byl z něj Švejk jak „vyšitej“. Co je ale horší, po natáčení se mu už nikdy nepodařilo dostat se na původní váhu.
V jihočeských kulisách
V Putimi, kde se na četnické stanici odehrává poslední část Švejkovy budějovické anabáze, za Rakouska-Uherska žádná četnická stanice nebyla. Autor knižní předlohy Jaroslav Hašek to dobře věděl a „omylu“ se dopustil záměrně.
V Putimi dnes ale stojí socha dobrého vojáka Švejka v životní velikosti. Dílo akademického sochaře Františka Svátka vytvořené u příležitosti stého výročí počátku první světové války najdete za kamenným mostem. Váží necelých 200 kg a výška dosahuje 180 cm.
Švejkovo čekání na další vlak se točilo ve skutečné nádražní restauraci v jihočeském Táboře.
Ferbaska jako lehká děva
Ve filmu Poslušně hlásím se po 15leté pauze objevila i Věra Ferbasová. Zahrála si bezejmennou prostitutku v nevěstinci, kam se Švejk s Kunertem (Miloslav Homola) vydali hledat poručíka Duba (František Filipovský). Je to ta, která nabízí Kunertovi služby v maďarštině replikou: „Három korona. Három.“ – neboli za své služby požadovala tři koruny.
Dobová kritika se sekla
Co určitě překvapí – dobová kritika byla k filmu Poslušně hlásím poměrně přísná. Například v jedné z tehdejších recenzí stálo: „Řada dalších episod má proměnlivou úroveň, na dolním pomezí je bezradně trapný Nedělův žrout Baloun. S ním si nezadají huristky z bordelu, jež byly scénářem a režií odsouzeny být stafáží zbytečně dlouhých scén.“
Ve Večerníku Bratislava zase usoudili, že některé události jsou svou naturalistickou podobou „viac nechutné než komicky groteskné.“ Škoda, že se tehdejší kritici nemohou chytit za nos. Film Poslušně hlásím se divákům na rozdíl od nich líbil a na své popularitě neztratil nic ani 66 let po svém natočení. Však byl také jako jeden z klenotů naší kinematografie digitálně zrestaurován.
