Článek
Jméno této herečky upadlo do zapomnění – i proto, že po únoru 1948 její život nabral jiný směr a zdánlivě se po ní slehla zem. Svého času přitom Jana Romanová (19. 5. 1920 – 9. 5. 2007) patřila k velkým ozdobám stříbrného plátna. Režiséři ji obsazovali především do rolí jemných lyrických dívek nejen kvůli atraktivnímu vzhledu, ale i kvůli jejímu kultivovanému a citlivému hereckému projevu.
Jejím soukromým učitelem herectví byl herec Národního divadla Rudolf Deyl starší (†96), který se kamarádil s jejím otcem. Romanová se ale zároveň věnovala ochotnickému divadlu v Umělecké besedě. Později vystudovala Pražskou konzervatoř a profesionální hereckou dráhu odstartovala v divadelní skupině herce a režiséra Fráni Francla. V Městském divadle na Královských Vinohradech, kde zakotvila, vystupovala spíše v menších rolích.
Pro film ji objevil Slavínský
Podle údajů v Čs. filmové databázi se Romanová během kariéry objevila ve 14 filmech. Poprvé jako 18letá v jedné z epizodních rolí v komedii Vladimíra Slavínského (†58) Svatební cesta (1938). Tento režisér jí o tři roky později nabídl hlavní ženský part ve svém snímku Nebe a dudy (1941), kde ztvárnila Anči, dceru skaláka Fábery v podání Jindřicha Plachty (†52).
Osudové setkání na place
Další velkou příležitost jí Slavínský poskytl i v roce 1942 ve své komedii Muži nestárnou. Příběh nejspíš znáte – tři generace žen z jedné rodiny se postupně zamilují do jediného muže Stáni Járského, kterého na plátně ztvárnil Jan Pivec (†72). Romanová hrála prostřední z žen, Jiřinu, která po vzoru své matky Heleny (Zita Kabátová †99) podlehla svodům okouzlujícího Stáni. Ten si ale nakonec vzal až její dceru Helenku (Jarmila Smejkalová †73).
Kuriózní je, že během natáčení se o 13 let starší Pivec zamiloval právě do Romanové. Herec, který žil až do té doby se svou matkou, se kvůli ní ochotně vzdal mládenecké svobody a o rok později ji pojal za manželku. Oba herce svedla dohromady vlastně velká náhoda. Slavínský chtěl totiž do role Járského obsadit původně Oldřicha Nového (†83), který ale kvůli neshodám s Kabátovou ve filmu odmítl hrát.
Každopádně manželství našeho pozdějšího hereckého barda s Romanovou dlouho nevydrželo, protože se po únorovém převratu vystěhovala do Anglie, kde se v roce 1949 údajně znovu provdala. Rok 1947 byl tak v její filmové kariéře v rodném Československu poslední, ovšem během něj stačila natočit pět snímků, z nichž nejhodnotnější jsou Alena a Týden v tichém domě.
Modelem pro Mandlovou
O dalším osudu Romanové toho není moc známo. Neví se, zda v zahraničí pokračovala dál v herecké kariéře, nebo se věnovala jen rodinnému a společenskému životu. Něco málo o ní zmínila Adina Mandlová ve svých memoárech Dneska už se tomu směju.
Vzpomíná v ní, jak se v Anglii v polovině 50. let minulého století snažila proniknout do tajů sochařského umění a sháněla model. Proto zavolala Janě Romanové a poprosila ji, jestli by jí nestála nahá pro sochu. A Romanová, která nikdy nezkazila žádnou legraci, okamžitě souhlasila a byla pak nadšená i z výsledku.
Lichotky i pomluvy
V době politického uvolňování v 60. letech se Romanová ještě jednou vrátila do rodné Prahy a v libeňském Divadle S. K. Neumanna se setkala i s bývalým manželem Janem Pivcem. Kolega Jan Skopeček (†94) později dával k lepšímu, že během setkání si oba vysekávali jednu poklonu za druhou, ale za zády si pak pěkně „proprali kožichy“.
Co bylo s Janou Romanovou dál, se neví. Filmové databáze pouze uvádějí, že zemřela v květnu 2007 v Londýně. A protože domácí publikum ji nevidělo zestárnout, v očích pamětníků zůstane navždy představitelkou něžných a lyrických krásek.
