Článek
Natočila desítky filmů, ale do dějin čs. kinematografie vstoupila nesmrtelnou rolí Zdeničky Svaté v Menzelově (†82) oscarovém filmu Ostře sledované vlaky (1966). Kdo by neznal scénu, ve které její sexy zadeček razítkuje výpravčí Hubička v podání Josefa Somra (87)? Ačkoli krásná a talentovaná Jitka Zelenohorská (*11. 11. 1946) mířila k pozici přední české hvězdy, nakonec se tak nestalo.
Šla z role do role
Její začátky byly přitom mimořádně slibné. Jitka Zelenohorská se před kamerou objevila poprvé již jako čtrnáctiletá ve filmu Červnové dny (1961), kde hrála spolužačku hlavní hrdinky. Další role na sebe nedaly dlouho čekat, přičemž v mnoha případech točila i několikrát ročně. Ačkoli neměla profesní průpravu, Zelenohorská se v 60. letech stala jednou z nejobsazovanějších hereček mladé generace. Její doménou byly role dívek do nepohody.
S Jiřím Menzelem pak natočila ještě filmy Zločin v šantánu (1968) a Skřivánci na niti (1969) a objevila se i v řadě dalších snímků, mj. Ukradená vzducholoď (1966), Kdo chce zabít Jessii (1966), Slaměný klobouk (1971)), Milenci v roce jedna (1973) aj., točila pochopitelně také v televizi.
Hrála rovněž v divadle Rokoko, Semafor, hostovala v Národním divadle, Divadle za branou a na dalších českých scénách. Kromě toho konferovala estrády, zažívala výjimečná přátelství i náhodná setkání.
Okouzlila i ruskou legendu
Mimořádně pohledná slečna okouzlila i zahraniční tvůrce. Do výrazné role Blanche si ji vybral významný ruský herec a režisér Alexej Batalov (†88), který u nás v roce 1972 točil sedmou filmovou verzi Dostojevského románu Hráč. A oči na ní mohl nechat i legendární ruský fešák Vjačeslav Tichonov (†81), který ji poznal na jednom filmovém festivalu. Připomeňme, že Tichonov byl hvězdou mezinárodního formátu – zazářil mj. v oscarovém snímku Vojna a mír (1965 až 1967).
Ostře sledovaný pár
Jenže Zelenohorská měla oči pro jinou hvězdu – její srdce patřilo od roku 1964 o 14 let staršímu sympaťákovi a hvězdě čs. hudebních pódií Waldemaru Matuškovi (†76). Seznámili se při natáčení hudební komedie Kdyby tisíc klarinetů (1964), ale z její strany rozhodně nešlo o lásku na první pohled. Tehdy jí bylo 18, jemu 32, a tak jí připadal „starý“.
Nakonec z toho ale byla láska jako trám a po dobu pěti let tvořili mimořádně fotogenický pár, který byl v centru mediální pozornosti. Došlo i na zásnuby, ale pak se Matuška zakoukal do jiné a Zelenohorská se nakonec ani nemohla dostat do společného bytu na Václavském náměstí, protože zpěvák vyměnil klíče od vchodových dveří.
Vyšlo to až napotřetí
Jako by toho nebylo dost, od počátku 70. let ji režiséři obsazovali spíš jen do epizodních rolí. Jedním z důvodů bylo i to, že hrála v Menzelových tehdy zakázaných filmech. A tak její život nabral jiný směr.
Nejdřív se provdala za barrandovského producenta Jana Miliče, ale manželství se po nějaké době rozpadlo. Štěstí našla až ve třetím vztahu s německým podnikatelem Peterem Behrensem. V roce 1984 se za něj provdala a odstěhovala se do Německa i za cenu toho, že s herectvím navždy skoncuje. Svou filmovou kariéru tak definitivně uzavřela postavou maminky Bucharové ve filmu Hledám dům holubí (1985).
Manžel Peter, který byl konečně tím pravým, v roce 2003 zemřel. Zelenohorská se ale k herectví už vrátit nechce – stačí jí vzpomínky na krásné filmy, které natočila.
