Článek
Zpěvačka Gabriela Gunčíková (22) pojede za české barvy soutěžit na Eurovision Song Contest do Stockholmu. Čiší z ní zdravé sebevědomí, a tak se nebojí říct, že s cílem dostat se do finále. Popovídala také o tom, kde se cítí být doma, co pro ni znamená rocková hudba a čím se ráda rozmazluje.
Žijete a vystupujete v Americe i v Evropě. Kde je pro vás doma?
Já mám spoustu domovů. Můj domov je samozřejmě v Jankovicích, kde mám maminku, tatínka, babičky, dědečky. Miluju Prahu, protože to je překrásné historické město a já mám historii a architekturu velmi ráda. Amerika je zase o lidech, takže můj domov je i na Havaji, protože tam je Ken s jeho ženou (hlasový trenér Ken Tamplin, se kterým Gabriela od roku 2013 spolupracuje), můj domov je v Tampě a v LA, protože tam mám přátele. Zatím je to tak, že jsem nevybrala jedno místo, kde bych si řekla, že tam zůstanu navždycky.
Jak často se vidíte s rodinou?
Teď jsem je viděla častěji, i když většinou je to tak, že přijedu třeba jen na tři čtvrtě dne. Mám hodně práce a vypadá nemožně to skloubit, ale vždycky si ten čas vytvořím. Tím, že práci zvládnu rychleji nebo si to rozvrhnu tak, abych měla třeba den volna.
A jak často s přítelem, o kterém jsem se dočetla, že s ním máte vztah na dálku? Funguje to?
My spolu už nejsme, takže to je i odpověď.
O vás se mluví jako o rockové zpěvačce. Jak byste se definovala vy sama?
Odmalička miluju rockovou muziku. Koluje mi v žilách, a když mám říct svoji nejoblíbenější muziku, řeknu rock. Rockově nevypadám ani jsem nevypadala, ale mám v sobě tu rockovou dravost, ta ze mě, ve smyslu té muziky, vyzařuje, a proto je mi tak blízká. Ale jinak se snažím být flexibilní. Baví mě se učit a umět zazpívat spoustu žánrů. Zajímá mě i klasická nebo filmová hudba. Je to hra, člověk si dá další cíl, který může zdolat. Ken je prvotřídní rocker, ale je flexibilní, a to jsem chtěla být i já. A umět to odprezentovat. A to se právě učím v jeho akademii a hrozně mě to baví.
A daří se to?
Daří. Dřív jsem byla jen rocková zpěvačka, ale dnes se ta škála, to spektrum barev, hlasů a emocí rozšiřuje. A nenudí mě to, protože nezním pořád stejně. Dokážu zazpívat tak, že mě nikdo nepozná.
Vydala jste dvě cédéčka – první vyšlo po SuperStar, to druhé pak v roce 2013, po vyvázání se ze smlouvy s tehdejší agenturou, a bylo cele podle vašeho gusta. Bude další?
Teď na něčem dělám, ale nemám žádný deadline, kdy bych to chtěla vydat. Spíš mě baví něco vytvořit. Singl, který třeba vyjde velmi nečekaně.
Teoreticky: Kdyby třetí album vyšlo, jaké by bylo z hlediska vašeho hudebního vývoje od první desky po současnost?
Asi bych tam namíchala více stylů, přesně tu flexibilitu, o které jsem mluvila. Ale zároveň tak, aby to zůstalo v jednotném konceptu. Hodně mě baví orchestr, krásné klasické prvky. Tak jak mě doplňuje kytara, tím ‚drajvem‘, tak mě dokáže doplnit i orchestr. Baví mě styl filmové muziky, ale samozřejmě s tím, že mám rockový hlas a spousta lidí tuhle polohu miluje, takže bych v ní zůstala a zkombinovala a namixovala to tak, aby to dávalo smysl.
Českou republiku budete reprezentovat na Eurovizi. S jakým cílem tam pojedete?
Cíl je stoprocentně finále, protože to se nikdy nestalo a byl by to obrovský úspěch. Samozřejmě, kdyby se podařilo vyhrát, bylo by to úplně úžasné.
Jela jste turné s americkou kapelou Trans-Siberian Orchestra, kde je to - co do outfitů - hodně o kůži a černé barvě. Na Eurovizi budete naopak vystupovat v dlouhých bílých až éterických šatech. Který z těch stylů je vám bližší?
Já miluju eleganci. Mám ráda jednoduchou módu, která je pohodlná a dokáže podtrhnout ženskost. Kůži jsem nikdy moc neholdovala, necítila jsem se s tím stylem propojená. Já jsem rockerka duší, není to tak, že bych musela následovat i módu. Důležité je to, co mám v hlase, to je pro mě ten rock.
Domluvit si s vámi rozhovor nebylo úplně jednoduché. V posledních 14 dnech jste jela tour v rámci projektu Rock Meets Classic po Německu, Rakousku a Švýcarsku, byla jste pracovně na Maltě, ještě před Eurovizí odlétáte do Londýna. Jak takové pracovní tempo zvládáte?
Mě to baví. Jsem z toho nadšená. Mám ráda dobře udělanou práci. Takže když to šílené tempo a přelety mají smysl a někam vedou, tak mi to nevadí.
A když už odpočíváte, tak jak?
Den volna pro mě znamená zajít si třeba na manikúru, ke kadeřnici nebo na kosmetiku. To je takový způsob, jakým se dá odpočinout, a zároveň z toho vznikne něco pěkného. Já se ráda hýčkám, každá žena si to zaslouží.
Kolik si s sebou na Eurovizi povezete kufrů?
Povezu si asi dva nebo tři kufry. Lodní.