Článek
Charismatická interpretka šansonů, které se přezdívalo Edith Piaf z Prahy, patří k nejvýraznějším postavám naší populární hudby. Hana Hegerová (†89) zpívala o životě, láskách, zklamání i nadějích s elegancí, vtipem a jemnou nostalgií. Tleskali jí na domácí scéně i v pařížské Olympii, aplaudovali jí fanoušci v Německu, Rakousku, ve Finsku, Kanadě i v Argentině. Působila tak trochu jako přírodní úkaz – nefigurovala v hitparádách ani v časopisech, i desek vydala poskrovnu. Přesto byly její koncerty okamžitě vyprodané.
Musela věřit každému slovu
Psali pro ni Jiří Suchý (90), Michal Horáček (69), Pavel Kopta (†57), Milan Lasica (†81) i Zdeněk Rytíř (†69). K jejím největším hitům patří Levandulová, Lásko prokletá, Vana plná fialek, Lásko má, Potměšilý host, Čerešne…
Slávu a uznání Hegerová získala i proto, že si pečlivě vybírala, co bude zpívat. „Jsem ješitná a musím věřit každému slovu. Musím se pracně dostat do každého textu, umět si ho obléct,“ popsala svůj přístup k práci Hegerová, která uměla básnickým textům vdechnout život jako málokterý interpret. Slova uměla dokonale prožít a prožitek přenést na posluchače. Byl to mimořádný dar, který vycházel především z jejích životních zkušeností.
Obklopena tajemnou aurou
Na publikum působila i jistou tajemností. Muzikolog Zdeněk Mahler (†89) poznamenal, že u ní měl vždy pocit, jako by přicházela z velké dálky. Nikoli v geografickém smyslu, ale jakoby z jiného světa. „Vždycky jsem si ji spojoval s určitým tajemstvím,“ řekl o zpěvačce, která zpívala česky, slovensky, německy, francouzsky, anglicky i jidiš, a v žilách jí kolovala krev celé střední Evropy: česká, slovenská, maďarská i německá. Ona sama o sobě s nadsázkou říkala, že je v podstatě Rakousko-Uhersko.
Carmen radši ne
Narodila se v Bratislavě jako Carmen Farkašová-Čelková. Křestní jméno jí prý vybrala babička, intelektuálka, která milovala opery. A jak tedy přišla k Haně? „Lidé by si mohli myslet: Hraje špatně, a ještě si dá jméno Carmen,“ popsala, proč nechtěla poutat pozornost netypickým jménem a stala se z ní Hana. Příjmení pak získala díky sňatku s divadelním dramaturgem a pozdějším ředitelem bratislavské Nové scény Daliborem Hegerem (†80), se kterým měla syna Matúše (†60).
Zpěvačkou z nouze?
Ještě v mládí objevila Hegerová jednu ze svých velkých lásek – balet. Tomu se však pro svůj zdravotní stav nemohla věnovat naplno. Ale právě balet v ní vzbudil dar komediantství, který ji dovedl na prkna divadla v Žilině.
K šansonu ji nasměrovala jedna malá náhoda: „Neměla jsem na uhlí. Od bratislavské Tatra revue jsem dostala nabídku, abych u nich v létě zpívala. Kývla jsem. Kdybych měla doma ústřední topení, tak žádnou zpěvačkou nejsem,“ prozradila před lety pro novinky.cz Hegerová, jejíž kariéra je spjatá i s divadlem.
Od roku 1961 až do roku 1966 byla členkou Semaforu a s kolegy z divadla si zahrála i v úspěšném filmu Kdyby tisíc klarinetů (1965).
Ze dna opět na vrchol
Zaujala i Bruna Coquatrixe (†68), který byl majitelem slavné pařížské šansonové scény Olympie. V zahraničí pak účinkovala skoro stejně často jako doma. Pak přišla sovětská okupace a Hegerová se vrátila. Doma ale neměla na růžích ustláno.
Jako zpěvačka byla nežádoucí, a aby toho nebylo málo, strávila také půl roku ve vězení. Banka jí totiž omylem připsala peníze, které jí nepatřily, ona si toho nevšimla a následně byla obviněna z krádeže. Po propuštění se zdálo, že její hvězda pomalu vyhasíná. Pomohl jí ale velký kamarád a souputník Petr Hapka (†70), který ji společným hitem Levadulová vrátil v roce 1987 na hudební výsluní.
Ze světel ramp se rozhodla odejít v předvečer svých osmdesátin. Odešla jako dáma – ve chvíli, kdy byla vážena, obdivována, milována. V těchto dnech by Hana Hegerová oslavila 90. narozeniny.
