Článek
„Táta hrál poprvé ‚profesionálně‘ na taneční zábavě, když mu bylo dvanáct. Střídal malý bubínek, flétnu a housle – podle toho, co bylo zrovna potřeba,“ vzpomínala v pořadu Potomci slavných České televize paní Eva Ježová, za svobodna Valdaufová. Její otec Karel Valdauf – i když se narodil už před 110 roky, 25. října 1913 – je dodnes považován za nekorunovaného krále české dechovky.
Cesta k hudbě jako přirozené součásti života byla pro talentovaného kluka z muzikantské rodiny snadná. K hudbě jako zdroji obživy ji ale hledal komplikovaně. V letech 1928–1930 studoval na vojenské hudební škole. Pak byl přidělen do Plzně k hudbě 18. pěšího pluku. „Naučil se tam na další nástroje – saxofon, klarinet, tahací harmoniku, ale i kytaru,“ vybavila si dcera.
Preludoval k němým filmům
Jenže po několika letech ve vojenské kapele skončil a živil se, jak se dalo: hrál po kavárnách, ale doprovázel i projekce němých filmů, vyprávěl pro ČT pro změnu syn, nositel otcova jména Karel Valdauf. Nakonec svolil, že se stane poštovním úředníkem. Teplé místo „pod penzí“ mu sehnal otec.
Cestou na nástupní pohovor ale někdejší vojenský hudebník potkal bývalého kolegu, který mezitím vyměnil jednu uniformu za druhou: Jako dopravní strážník řídil provoz u pražské kavárny Demínka. Poradil mu, ať se dá k dopravní policii, že se tak může stát členem Hudby uniformované stráže bezpečnosti.
„Křižovatka v Michli, kterou jsem vyfasoval, se velice brzy stala známou tím, že ačkoli je tu nějaký strážník, není to nic plané,“ citoval Valdaufa ve své knize Naše dechovka novinář Milan Koukal. Vedení policie jej z dopravy nakonec odvolalo a udělalo z něj detektiva. Jeho specializace? Mravnostní delikty, tedy i dohled nad prostitutkami…
Orchestr detektivů
Spíš než tomu se ale věnoval kapele. V roce 1942 totiž založil salonní orchestr, který nesl název „Orchestr kriminální policie“ a hráli v něm samí detektivové. Postupně s ním pronikl do rozhlasového vysílání, čímž sobě a kolegům otevřel cestu i do nahrávacích společností. Hlavně tehdejšího Ultraphonu, předchůdce dnešní firmy Supraphon.
Na jeho základech vznikl i Orchestr Karla Valdaufa, který se stal v Československu nesmírně populárním a postupně se zařadil mezi špičkové dechové orchestry Evropy.
Infarkt z přepracování a cigaret
Jeho životospráva nebyla zrovna příkladná: koncerty, nahrávací frekvence, komponování po nocích, k tomu kouření ve velkém. I na přebalech svých desek se objevuje se zapálenou cigaretou. Syn Karel to mimochodem zkoušel po něm. Když ho táta jako malého kluka při kouření přistihl, nerozčílil se, ale ukázal mu správnou techniku šlukování. Není příliš divu, že v roce 1947 ho postihl těžký infarkt.
Lékaři mu doporučili klid, vyřešil to po svém: Pořídil vilu v Měchenicích a přestěhoval tam z Prahy celou rodinu. Pracovat samozřejmě nepřestal.
Syna posílal do houslí, hra mu ale zoufale nešla. „Po půl roce ‚sabotáží‘ s prasklými strunami jsem je zahodil do Vltavy. Otec to vyřešil tak, že koupil křídlo, které se zahodit nedá,“ líčil pro ČT. Ještě osm let u něj otec zkoušel vykřesat hudební talent, pak rezignoval.
Do klavíru ostatně nutil i dceru. Ta chodila k učiteli v Davli, a nějaký čas nosila domů z jeho hodin pěkné známky. Po mnoha letech přiznala, že učitel byl nevidomý a psala si je sama…
Náročný kapelník, přelétavý manžel
Valdaufovy písně se dnes hrají ve velmi zjednodušených aranžmá. Je to slyšet třeba na hudebním festivalu, který se na autorovu počest koná každoročně v jeho rodných Trhových Svinech. I jeho „kmenoví“ muzikanti si občas stěžovali, jak jsou jeho skladby náročné a jaký je Valdauf přísný kapelník. Ale zvládali to. Značná část z nich totiž měla průpravu z České filharmonie nebo FOK.
Kromě práce jejich šéf zvládal i bohatý soukromý – přesněji řečeno intimní – život. Jeho druhá manželka, zpěvačka Zorka Kohoutová (†88), popisuje soužití takto: „Když jsem mu přišla na 3-4 milenky, nebrala jsem to tak vážně. Ale když jsem se pak vrátila z porodnice s druhým synem Danečkem a on měl jinou, dokonce tu, kterou jsem za sebe sehnala jako záskok do kapely, sebrala jsem děti a rozvedla se.“
I když nejste zrovna fanoušci dechovky a i generačně se s Karlem Valdaufem míjíte o světelné roky, je vysoce nepravděpodobné, že byste nikdy nezaslechli ani útržek některé chytlavé melodie, jichž napsal na 150. Stačí, pokud jste někdy – třeba jen z recese – zašli na hasičský nebo myslivecký bál, odkud žádný DJ dodnes nevytlačil tradiční šraml. Co třeba tahle?
Před smrtí vážil 37 kilo
„Měl jsem chudé rodiče, ale něco mi přece dali: cukrovku a platfus,“ žertoval Valdauf o svém zdraví. Kouřil 60 cigaret denně. Když začal mít opravdu vážné potíže a konečně šel na vyšetření, zjistili mu lékaři rakovinu plic ve stádiu, kdy už byl nádor neoperabilní. Prognóza zněla půl roku života.
Metastázy zapříčinily lámavost kostí. „Před smrtí utrpěl několik fraktur a i pohřben byl se sádrou. Před smrtí vážil už jen 37 kilo,“ svěřil se Karel Valdauf mladší.
Král české dechovky zemřel 4. července 1982, ve věku nedožitých 69 let.
