Článek
I když tohoto herce máme spojeného především s postavami nejrůznějších dobrosrdečných či rtuťovitých dědečků a panovníků, které hrál v pozdějším věku (vzpomeňme např. filmy Tři přání - 1958, Šíleně smutná princezna – 1968, Léto s kovbojem či Náš dědek Josef – oba 1976), Bohuše Záhorského proslavily původně hlavně role nejrůznějších intrikánů a padouchů.
Na počátku kariéry hrál totiž v Osvobozeném divadle, kde mu je pánové Voskovec a Werich psali přímo na tělo. Jeho první postavou na této scéně byl zákeřný komoří Lang v Golemovi, kterého si s úspěchem zopakoval i o dvacet let později ve filmu Císařův pekař – Pekařův císař (1951).
Když se Bohuš Záhorský představil v roce 1946 poprvé na scéně Národního divadla, diváci ho měli stále zaškatulkovaného jako hvězdu Osvobozeného divadla a divili se, proč ho ve zlaté kapličce obsazují do malých rolí. Situace se naštěstí brzy změnila a oblíbený herec zde ztvárnil řadu velkých postav ze světového i domácího repertoáru.
Byl sladký jako bonbónek
Narodil se 5. února 1906 jako Bohumil Záhorský – jméno Bohuš začal používat až ve 30. letech. Jeho otec byl profesorem na ČVUT a jistě ho zpočátku mrzelo, že nezdárný synek nedokončil ani reálku, ani konzervatoř.
Když ale viděl jeho umělecký vzestup, určitě mu vše odpustil. I když si Záhorský tykal jen s málokým a na kamarádské důvěrnosti si nepotrpěl, kolegové ho měli rádi kvůli jeho přívětivé povaze a srdečnému vztahu k lidem.
K ženám se choval nesmírně pozorně a noblesně, dámám vždy políbil ruku. Však se mu také říkalo „poslední baron“. V divadle byl pro všechny Bohoušek nebo Bonbónek – to prý proto, že byl tak sladký.
Chodil totiž zásadně v perfektním obleku, ušitém na míru v krejčovském salonu, a vždy hezky voněl. A když s přáteli pobýval na dovolené u moře, úderem páté prý odcházel z pláže se slovy: „Pánové, uhodila hodina gentlemanů, dovoluji si vás pozvat na sklenku koňaku.“
Milovala ho i Hana Vítová
Nebyl to sice žádný krasavec, ale díky svým dvorným způsobům si uměl získávat přízeň dam. Svého času do něj byla zamilovaná i velká filmová hvězda a kráska Hana Vítová (†73). S první ženou Věrou, s níž měl dceru Evu, se Záhorský oženil ještě za první republiky.
V manželství to ale začalo časem skřípat, a tak se rozvedli. Na nějaký oficiální svazek pak neměl řadu let ani pomyšlení. Situace se změnila, když se sblížil s kolegyní Vlastou Fabianovou.
Velmi pozdní svatba
Fabianová v roce 1962 ovdověla a jejich sňatku zdánlivě nestálo nic v cestě. Jenže stálo… Vyšlo totiž najevo, že Záhorského předválečná rozluka s první ženou je neplatná.
Herec musel proto znovu zažádat o rozvod, a svou vyvolenou si mohl nakonec vzít až v roce 1971, kdy mu bylo 65 let a nevěstě 59 let. Není proto divu, že měli jen skromný obřad, pouze se dvěma svědky, a bez prstýnků.
S manželkou pak žil spokojeně v bytě s výhledem na Národní divadlo. Volné chvíle trávili na chatě v Kamenném přívoze, kam rádi zvali přátele, a Záhorský jim všem s chutí vyvařoval. Zemřel 22. září 1980, Fabianová za ním odešla o 11 let později.
