Článek
Přestože tento herec nepatřil mezi velké hvězdy filmového nebo televizního nebe, vždycky byl nepřehlédnutelný a právem se o něm mluvilo jako o mistrovi malých rolí. Karel Vochoč (7. 4. 1930 – 12. 7. 1987) vyrůstal sice na pražském Žižkově, ale profesně byl spojen hlavně s Ostravou. Na scéně zdejšího Státního divadla (dnes Národní divadlo moravskoslezské) působil od roku 1963 až do své předčasné smrti.
Hrůzná zkušenost z války
Ke kumštu přičichl velmi záhy. Už jako dítě zpíval v Kühnově dětském rozhlasovém sboru, s nímž vystupoval mj. i v Národním divadle. Velkou osobní statečnost prokázal ještě jako dospívající mladík – za války uprchl z protektorátu do Jugoslávie, kde působil v jednom z partyzánských oddílů pod vedením Josipa Broze Tita.
Vochoč později vyprávěl, že několikrát hleděl smrti přímo do tváře. Zároveň byl i svědkem nesmírné krutosti německých protipartyzánských oddílů, což ho poznamenalo na celý život, a přimělo vstoupit do komunistické strany.
Sedly mu komediální role
Po válce se stal také členem Lidových milicí, absolvoval dělnickou přípravku a chystal se studovat. Po únoru 1948 se ale rozhodl, že nově rozvíjejícímu se divadlu pomůže vytvářet novou „socialistickou kulturu“. Ještě předtím, než získal ostravské angažmá, působil Vochoč na několika oblastních scénách, například v Jihlavě, Opavě nebo v Českém Těšíně.
Měl rád humor a vynikal v komických rolích, například v inscenacích Dobrý voják Švejk, Veselé paničky windsorské či Hrátky s čertem; šly mu ale pochopitelně i dramatické postavy.
Uměl podat pomocnou ruku
Kolegové ho měli rádi a mluvili o něm jako o výborném komediantovi a velkém srandistovi se smyslem pro nejrůznější neplechy a fórky. Také soudruzi si ho rádi zvali na své sedánky, protože nezkazil žádnou legraci. On se tomu nebránil, a naopak dokázal využít svou popularitu i pro dobré věci.
Například když působil jako šéf umělecké činohry ostravského Státního divadla (1974 až 1981), prosadil si do angažmá Jana Kačera (84), který byl v polovině 70. let odejit z pražských scén. Vochoč řekl, že jej chce, a soudruzi nebyli proti.
Častý hrdina ostravských seriálů
Film byl k Vochočovi poměrně skoupý. První větší příležitost dostal až v roce 1963 v dramatu Mykoin PH 510, které popisuje český výzkum penicilínu za druhé světové války. Častěji hrával za normalizace, většinou ale v epizodních úlohách podobného typu – šlo hlavně o postavy funkcionářů, předsedů národních výborů nebo zemědělských družstev.
Svou první a zároveň jedinou hlavní roli vytvořil ve filmu Trnové pole (1980). I v něm se objevil v roli předsedy JZD, který v nemocnici bilancuje svůj život a práci. Vochoč je známý také ze seriálů Všichni dobří rodáci (1968), Dispečer (1971), Kamenný řád (1975), Bez ženské a bez tabáku (1980) či Velké sedlo (1986).
Premiéry Discopříběhu už se nedožil
Stejně dobře jako politické funkcionáře zvládal i „otcovské“ role, což prokázal například v Discopříběhu (1987), kde ztvárnil kominického mistra Jonáka. Představitel hlavního hrdiny Rudolf Hrušínský nejml. (50) na ostravského kolegu vzpomínal jako na profesionála a velmi vtipného člověka.
Také Vochočův kamarád, režisér Jaroslav Soukup (74), který ho do filmu obsadil, o něm mluvil jako o výborném herci, absolutním profíkovi a pozitivně naladěném člověku. Všichni byli proto v šoku, že premiéry filmu už se herec nedožil – necelé dva měsíce před tím, než byl Discopříběh uveden do kin, podlehl infarktu.
Vochoč byl ve volném čase velkým fanouškem motocyklových a automobilových závodů a sám projel autem řadu zemí – za volantem navštívil mj. severní Afriku, Blízký východ i polární oblasti.
