Článek
Jméno tohoto herce upadlo tak trochu do zapomnění, stačí ale připomenout Kokošku z Šíleně smutné princezny (1968) a všichni mají okamžitě jasno. Možná vás to překvapí, ale představitel pohádkového hrdiny koktal doopravdy.
Oldřich Dědek se narodil skoro přesně před 100 lety – na svět přišel 13. dubna 1920 v Novém Jičíně. Původně se zdálo, že tento talentovaný mládenec skončí jako úředník někde v kanceláři, což si přáli jeho rodiče. Přihlásili ho na obchodní akademii v Ostravě, jenže jejich synka to vždycky táhlo ke kumštu, a tak po maturitě začal brát lekce u operních pěvců Tina Pattiery a Louise Kadeřábka.
Vynikající swingař
Poté přesídlil do Prahy, kde se záhy prosadil, a pod pseudonymem Oldřich Horský vystupoval s orchestrem Bobka Bryena a sestrami Skovajsovými. Ve 40. letech se stal jedním z našich nejpopulárnějších swingových zpěváků.
Jeho šlágry Čikičita, Láska je fata morgana, Fakír či Srdce mé odešlo za tebou zněly ze všech gramofonů a tančily na ně nejslavnější hvězdy prvorepublikového filmu. Po válce začal vystupovat už pod svým pravým jménem jako tenor na prknech Národního divadla a později v Armádní opeře, kde získal mj. i svou životní roli Vaška v Prodané nevěstě. Dědek byl také hvězdou mnoha estrádních programů.
Rozený akrobat
Šlo mu všechno, na co sáhl – byl to nejen skvělý zpěvák, ale i výborný komik, akrobat a stepař. Udivoval také svou fyzickou zdatností, kdy zpíval a udělal zároveň třeba stojku na klavíru, výmyk na hrazdě či skok o tyči. Jeho dcera Marcela Borgesová (76) prozradila, že byl také nadaným malířem a sochařem.
Na filmovém plátně se objevil poprvé v roce 1947 v komedii Polibek ze stadionu, ve které si zahrál obchodvedoucího Kubiše. V další komedii Parohy (1947) předvedl i něco ze svého klaunského a akrobatického estrádního umění.
Koktání jako přednost
Zahrál si také v dalších filmech, například v hudební veselohře Hudba z Marsu (1955) či ve sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969), ve které ztvárnil zvídavého policistu. Do divácké paměti se ale navždy zapsal jako představitel koktavých postav ve třech oblíbených pohádkách.
V Pyšné princezně (1952) hrál zrádného ceremoniáře a v pohádce Dařbuján a Pandrhola (1959) se objevil jako koktavý doktor, kterého Kuba Dařbuján „vyléčí“ ze záhadné choroby zvané moribundus.
A pak přišla Šíleně smutná princezna s jeho nejslavnější rolí vrchního královského obveselovatele Kokošky z Kokoří. Tyto role mu sedly právě kvůli jeho vrozené vadě řeči. Nicméně Dědek dokázal své koktání částečně ovládat, a pokud zpíval, tento handicap nebyl vůbec znát.
Osud mu vyměřil krátký život
Bohužel, tohoto mimořádně talentovaného umělce postihly záhy nejrůznější zdravotní neduhy - prodělal operaci slinivky břišní, onemocněl diabetem a byla mu také odejmuta část plic. Ještě v roce 1972 ale vyprávěl anekdoty v hlavním silvestrovském programu Čs. rozhlasu. Zemřel předčasně po selhání ledvin 5. srpna 1973.
