Článek
Po delší době vystoupila Jana Kirschner před českým publikem. Když jsme se tedy s jednou z nejvýraznějších slovenských zpěvaček potkali na akci Pinktober bojující proti rakovině prsu, tak jsme využili příležitosti a vyzpovídali jsme ji. Dozvíte se, ve které zemi se Jana cítí doma, jak zvládá kombinovat mateřství a kariéru a co nového chystá.
Jano, jaké je pro vás vystupovat před českým publikem?
Je to pro mě vždycky výzva. Slovenské publikum zná i moji méně komerční tvorbu dokonale, ale české publikum stále nejvíc reaguje na starší hity a songy. Minulý rok jsem v Česku odehrála projekt Takmer sólo, který měl obrovský úspěch, a cítila jsem, že Češi jsou kultivované a odvážné publikum a jsou připravení i na komplikovanější projekty. Proto už teď chystáme koncerty na příští rok i u vás.
A kde jste vlastně doma - v Česku, na Slovensku nebo v Anglii?
Na Slovensku žije moje rodina, máme tam chalupu v Banské Štiavnici, kde se potkáváme. V Bratislavě se narodila moje první dcera Matilda a zároveň tam mám stále silné vazby a hlavně celý management a hudební vydavatelství, takže tam trávím hodně času. V Praze mám asi čtyřicet krabic věcí, které jsme přestěhovali z našeho bytu na Jiřáku do úschovny za Prahou, a tak tam na mě čeká dvacet roků mého života. Piano, kytary, obrazy a boty. Docela slušný námět na písničku.
Ale tady výčet míst, která označujete jako “doma”, nekončí…
Ano, potom mám Londýn a náš mini londýnský byt, kde nám je dobře, bydlíme v dobré čtvrti u řeky vedle krásného parku. V podstatě je to takový vesnický život. Mám ráda cestování, a i když někdy mám pocit, že žijeme někde uprostřed, a nikde nejsme úplně doma. No, dá se říct, že patřím tam, kde je můj muž a moje děti, a tím městem je teď Londýn.
Jak se vám daří skloubit roli maminky a zpěvačky?
Je to zábavné. Dělám, co můžu. Někdy se musím velmi rychle přepnout z matky na zpěvačku, ale člověk v tom získá určitou praxi. Nejsem žádná diva a ani se necítím jako ’žienka domáca’. Příliš nad věcmi přemýšlím, času je málo. Jednoduše když jsem na pódiu, jsem zpěvačka. Když z toho pódia slezu, jsem matka se vším, co k tomu patří. Vařím, uklízím, zašívám knoflíky, a když je doma trošku klidu, tak napíšu hit (směje se).
Znamená to, že si děti berete s sebou na plac?
Beru, ale není to jednoduché. Letos v létě se na mě obě přišly podívat na velký koncert na Štrbskom Plese a byly unesené. Malá Oli se podívala na to obrovské pódium a nedokázala pochopit, že jsem se tam vešla. Stále mi povídala: „Mami, ty jsi byla úplně maličká.” Byly na mě hrdé, měla jsem z toho radost. Brát děti na turné a delší cestování si ale vyžaduje obrovskou logistiku a někdy to potom člověk vyřeší tím, že děti dá k babičce. Matilda je už ale přece jen velká a myslím, že by to už mohla zvládnout, nicméně ale, aby zanedbávala školu. Takže když jedeme na turné, tak je to většinou v období nějakých prázdnin.
Potkáváme se na akci Pinktober, která si vzala za cíl boj s rakovinou prsu. Bylo pro vás v něčem jiné vystupovat na tomto koncertu, který má charitativní podtext?
Je to dojímavé, silné a citelné, že opravdu děláte ještě něco navíc. Nejde jen o zábavu a potlesk, jde i o lidské příběhy a životy. A to mi skutečně bylo ctí.
Bojovala jste vy nebo někdo v okolí s touto zákeřnou chorobou?
Já naštěstí ne. Ale člověk nikdy neví. Mám před tím obrovský respekt a klobouk dolů před všemi rodinami, které se dostanou do takové situace. Není dobré to podceňovat, i když máme občas pocit, že jsme neporazitelní.
A vy konkrétně se snažíte předcházet problémům a praktikujete prevenci - samovyšetření, mamograf?
Chodím na kontroly, i když už opět nějakou dobu nestíhám a mám pocit, že je nejvyšší čas. Chodím ale pravidelně na prohlídky. Když má člověk děti, všechno se změní. Najednou má člověk rodinu, a ta rodina ho potřebuje. Zdraví je nejdůležitější, všechno ostatní počká.
Co zajímavého vás v brzké budoucnosti čeká?
Teď právě vychází moje první live album Jana Kirschner - Živá. Je to sbírka koncertů za poslední čtyři roky a obsahuje 48stránkový booklet a 22 skvělých songů. Jsem na něj velmi hrdá.
Od ledna se navíc pouštíme do nového projektu, který se pomalu dává dohromady. Zároveň pracuju na třináctidílném animovaném seriálu pro děti Třesky plesky, kde píšeme hudbu, čeká nás nějaká filmová hudba, koncerty a hlavně nová deska. Takže opět zajímavý rok.
