Článek
Pamatujete si na dobráckého kata z pohádky Šíleně smutná princezna (1968), který s roztomilým francouzským přízvukem kárá prince Václava: „To se dělá, ty chuligán, tady čmárrrat po zdi? Nedávno jsme malovali“? Velmi sympatickým způsobem ho ztvárnil slovenský herec František Dibarbora (19. 11. 1916 – 4. 9. 1987), jehož jméno bylo vždy zárukou kvalitní zábavy.
S italskou krví v žilách
Netypické příjmení zdědil po italských předcích – hercův dědeček byl podnikatel Giacomo Di Barbara, rodák ze severoitalského Udine, jež bylo tehdy součástí Rakouska-Uherska. Ve Vídni vlastnil továrnu na výrobu textilních barev, a když vyhořela, přesídlil na Slovensko. Dibarbora tvrdil, že po temperamentních Italech zdědil i své komediantské vlohy.
Než se ale rozhodl pro hereckou profesi, vypadalo to, že se bude věnovat sportu. Hrál závodně fotbal, stolní tenis a dobře mu to šlo i s hokejovým pukem – jako brankář dokonce odchytal tři reprezentační zápasy.
K herectví ho postrčil otec, který v něm viděl rozený talent. Dibarboru v roce 1934 přijali na Hudební a dramatickou akademii v Bratislavě a po jejím absolutoriu v roce 1938 se stal členem činohry Slovenského národního divadla. Na jeho prknech vytvořil přes 200 hereckých kreací – zazářil mj. v inscenacích Bratři Karamazovi, Revizor či Veselé paničky windsorské. Jednu dobu působil i na operetní scéně, později byl jedním ze spoluzakladatelů bratislavské Nové scény.
Na dovolené s Andělem
Ve filmu debutoval těsně před druhou světovou válkou, a to v českém snímku Neporažená armáda (1938). Další příležitost před kamerou dostal až po válce. Během kariéry se objevil v řadě slovenských i českých filmů.
Připomeňme alespoň často reprízovanou komedii Dovolená s Andělem (1952), ve které hrál slovenského rekreanta Štefana. Účinkoval rovněž v rozhlase a televizi; velmi populární byla i jeho estrádní a kabaretní vystoupení.
Pro dobrotu na žebrotu
Co se soukromého života týče, hercovou první manželkou byla Anna Bottová, která pocházela ze zámožné prominentní rodiny. Nebýt osudového rozhodnutí, manželství by možná vydrželo. Dobrosrdečný Dibarbora totiž ve své domácnosti poskytl azyl mladšímu kolegovi Františku Zvaríkovi (†87), čehož později hořce litoval – jeho žena se do Zvaríka zamilovala a po provalení nevěry došlo na rozvod.
Radost ze syna
Později se oženil znovu a manželka Kveta mu porodila vytouženého syna Michala. Herec byl nadšený, každou volnou chvilku si s ním hrál a později mu ve sklepě dokonce postavil modelovou železnici. Lásku k mašinkám zdědil Dibarbora po svém otci, který byl nádražákem.
Přání se mu nesplnilo
Na předlistopadovou politiku měl Dibarbora svůj názor, kterým se také nikdy netajil. „Jeho snem bylo stát na peróně a s úsměvem zamávat odcházející sovětské armádě,“ prozradil na něj kolega Dušan Jamrich (74). Toho se ale František Dibarbora už nedožil. V září 1987 se mu stala osudnou jízda po novém Přístavním mostě v Bratislavě. Během ní se srazil s jiným autem a s poraněným hrudníkem byl převezen do nemocnice, kde po několika dnech svůj boj o život prohrál.
