Článek
Bylo to někdy v druhé polovině 70. let, rozhodně ale na 1. máje. Parta gymnazistů z Letné zdrhla z průvodu, kde měli povinně jásat u příležitosti Svátku práce. Zašili se v lobby hotelu Intercontinental, aby je zaručeně nikdo z pedagogických dohližitelů nevyhmátl. Drahé, ale diskrétní, říkali si. Ale kdo to nesedí u vedlejšího stolku?! Jiří Adamíra (†67) s Hanou Maciuchovou (†75)! Tak oni spolu fakt něco mají…
Ano, měli, tou dobou dokonce už docela dlouho. Potkali se při natáčení televizní inscenace První radosti (1971) a – jak se říká – přeskočila jiskra. Adamíra byl ovšem ženatý, měl jedenáctiletého syna, a skoro o 20 let mladší Maciuchová byla zadaná. Ona 26, on 46… první rok plný rozchodů a usmiřování svůj vztah tajili.
„Jiří byl před vztahem se mnou dvakrát ženatý. A přesto, že mne několikrát požádal o ruku, tak jsem pokaždé odmítla,“ vysvětlila později Maciuchová v rozhovoru pro časopis Instinkt. „Říkala jsem si, že třetí manželství by mohlo znamenat nejen všechno dobré, ale i všechno zlé,“ dodala.
„On byl výsostná osobnost. Život už vnímal velmi z nadhledu. Když jsem se mu svěřovala se svými problémy, navigoval mě tak, že jsem je řešila s jeho nadhledem. Ta naše existence byla taková symbióza - vlastně nás bavilo všechno,“ říkala o svém partnerovi. Dvacet let pak spolu bydleli ve vinohradském bytě nedaleko náměstí Míru.
Přízeň žen si uměl užívat
Jiří Adamíra byl podle horoskopu Beran, stejně jako třeba Giacomo Casanova. Jeho šarmu také podléhaly ženy bez ohledu na věk a herec si prý jejich přízně uměl užívat. Poprvé se oženil, když byl v angažmá v Divadle pracujících ve Zlíně. S manželkou Marií, kterou si vzal ve 24 letech, měl dceru Kateřinu.
Jejich vztah musel překonat nejednu překážku. Dcera úspěšného živnostníka kvůli Jiřímu utekla od snoubence, navíc jejím rodičům se představa herce v rodině vůbec nezamlouvala. Pak zasáhl osud. Mariina maminka zemřela, její tatínek se stal obětí komunistických soudních procesů a skončil ve vězení.
Zlín pak Adamíra vystřídal za ostravské Státní divadlo, kde hrál 10 let. A oženil se tam podruhé. Svou druhou ženu ovšem nejdřív „odloudil“ kolegovi Josefu Langmilerovi (†83).
Jak ve svých pamětech vzpomínal režisér Antonín Kachlík (†99), od té doby se ti dva nemohli vystát. Kdykoliv se někde potkali, docházelo mezi nimi k drsným potyčkám, a to nejen slovním, ale i fyzickým. Byli schopni se servat do krve.
Mimochodem: oba vynikali mužným hlubokým hlasem, který sám o sobě stačil, aby všechny dámy v doslechu takříkajíc „šly do kolen“. K dceři z prvního manželství každopádně přibyl syn Marek, který se stal lékařem, jeho specializací je kardiochirurgie.
Před Gestapem schoval kamarádovy letáky
Jiří Adamíra se narodil v Dobrovici na Mladoboleslavsku, ale s mladší sestrou Miladou vyrůstal v Praze. Jeho otec byl matematik, matka se starala o domácnost. Na gymnáziu patřil mezi známé rošťáky, jenže už tehdy měl v sobě zakořeněný hluboký smysl pro spravedlnost. Když pro jeho spolužáka přišlo gestapo kvůli podezření ze šíření zakázaných materiálů, letáky nenápadně schoval u sebe, takže nacisté při prohlídce kamarádových věcí nic nenašli a nakonec ho pustili.
Kromě téhle utajené akce ale podnikl také jednu okázale veřejnou: odmítl se učit německy. Němčina přitom byla za Protektorátu ve školách povinná, stejně, jako později ruština. Vyloučili ho. Dostudoval na průmyslovce a v 18 letech byl totálně nasazen v Hannoveru. Jen zázrakem tam přežil bombardování.
Položil stranickou legitimaci
Jeho hereckou kariéru akceleroval přechod z Ostravy do Prahy, když přijal angažmá v tehdejším Realistickém divadle (dnes Švandovo). I tam si zadělal na pořádný průšvih. V roce 1968 takzvaně položil stranickou legitimaci a strhl k tomu i kolegy v divadle. Měl ale štěstí na šéfy, kteří ho chránili. V roce 1990 se pak stěhoval ještě jednou, tentokrát ale už jen v rámci Prahy. Po 28 letech a zhruba 60 rolích opustil Realistické a zamířil do Národního divadla.
Jeho patrně nejznámější „mimodivadelní“ rolí byl policejní rada Korejs v televizním seriálu Panoptikum Města pražského (1986).
Také začal učit budoucí herce. V jeho ročníku studovala třeba Sabina Remundová, Martin Myšička či Kristýna Frejová. Na první setkání s ním nezapomněl ani Miroslav Krobot: „Když jsem mu sáhodlouze vysvětlil své záměry s chystaným představením, pronesl: Tak zase budu učit mladého režiséra.“
Adamíra měl ale dlouhé roky také zdravotní problémy: Od rakoviny kůže přes potíže s očima až po vleklé onemocnění kloubů. Přesto na sobě nedal nikdy nic znát, nikdy nezmeškal jedinou zkoušku, jediné představení.
Zhoubné bujení ale nakonec zasáhlo i páteř. Podstoupil operaci, po ní ale nastaly komplikace, které byly smrtelné. Jiří Adamíra zemřel právě před 30 roky, 14. srpna 1993.
