Článek
Herec, jehož jméno a hlas znají celé generace diváků. Bez něj by nebyly seriály Mach a Šebestová (1976) a Létající Čestmír (1984), ani filmy Což takhle dát si špenát a Já to tedy beru, šéfe…! (oba 1977). Těch rolí byl ale bezpočet: od automobilového závodníka Volejníka v legendární komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) přes Mydlocha z Jen ho nechte, ať se bojí (1977), neschopného kaprála z pohádky S čerty nejsou žerty (1984), dr. Prunera z komedie Probudím se včera (2012) až po kupce zámku v Poslední aristokratce (2019). Jejich představitel Petr Nárožný slaví v pátek 14. dubna 85. narozeniny.
Stavař na divadelních prknech
Ačkoli Nárožný nemá herecké vzdělání (vystudoval fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze), stal se jedním z našich nejvýraznějších herců.
Pozornost na sebe upoutal už v divadle Semafor, kde spolu s Luďkem Sobotou (79) a Miloslavem Šimkem (†63) vytvořili nezapomenutelnou trojici. Od roku 1980 byl pak členem souboru Činoherního klubu, kde ho diváci viděli naposledy loni v červnu při derniéře představení Léda (Manželskonemanželská povídka).
Maminka věřila, že se otec vrátí
Hercův otec byl ruský emigrant. Když ale Prahu osvobodila Rudá armáda, rozhodl se „vytratit po anglicku“.
„Podařilo se mu to dokonale. Dodneška nevím, kde skončil,“ zmínil Nárožný v jednom rozhovoru. Otec jemu ani jeho mamince už nikdy nezavolal ani nenapsal.
„Maminka si od té doby žádného jiného muže nenašla. Čekala na něj až do své smrti.“ Nárožný celý život pátrá po tom, kam se jeho otec mohl ztratit, a proč už se o svou rodinu poté, co uprchl, nikdy nezajímal. Jeho otázky zůstávají stále nezodpovězeny.
Klukovské legrácky
Otce sice od svých sedmi let neviděl, ale na dětství vzpomíná herec rád – hlavně na nejrůznější legrácky, které vyváděl s kamarády. „Bydleli jsme s kamarádem Pavlem přes ulici ve zvýšeném přízemí. Natáhli jsme černou nit, a když šel po ulici pán v klobouku, tak jsme mu ho elegantně shodili,“ vyprávěl pro dvojku.rozhlas.cz.
A vtipkoval i ve škole – k nelibosti své paní učitelky. Však také jako žák dostal několik zajímavých poznámek. Jednou za hraní s imaginární gumičkou a jednou za závod se židlí. Poznámka zněla: „Jezdí se židlí po třídě a dělá autíčko, viděl mě, a ještě drze zatroubil.“
Z medicíny sešlo
Už jako dítě hrál ochotnické divadlo v Osvětové besedě. V dobách gymnaziálních studií toužil po lékařském plášti. „Chtěl jsem být chirurg nebo ortoped, ale nešlo to a roku 1956 mi byl doporučen technický obor. Pak už mi bylo jedno, co vystuduju, a šel jsem na stavařinu, i když jsem k technice neměl vztah,“ vyprávěl.
Do Semaforu ho doporučil Bobek
V roce 1968 začal uvádět koncerty skupiny Rangers (později Plavci), během kterých se poprvé uplatnil se svými komickými výstupy. Souběžně pracoval jako projektant, sdílel společnou kancelář s Pavlem Bobkem (†76), který ho doporučil do Semaforu. V tehdy velmi slavném divadle působil herec v letech 1973-1980.
Právě toto angažmá raketově nastartovalo jeho kariéru. Přestože některé komedie, ve kterých Nárožný hrál, patřily k průměru, on sám vždy byl a je velkým profesionálem s citem pro načasování. K humoru přistupuje s matematickou přesností, nebojí se výrazného vizuálního projevu, aniž by se uchyloval k samoúčelnému pitvoření nebo podbízivosti.
Po šedesátce poněkud zvolnil tempo, častěji se objevuje v televizních inscenacích a seriálech než ve filmu, ovšem nebál se ani vyzkoušet nové disciplíny, jako bylo mj. hraní v sitcomu Hospoda (1996-1997). Herec je ženatý, s manželkou Ivou má dceru Kateřinu a syna Petra.
