Článek
„Ten, kdo se řehce, mračit se nechce, ten bude lehce s životem se prát…“ zpívá v písni Vyvěste fangle jubilant Jiří Suchý (93). A jeho vlastní příběh potvrzuje, že se s životem umí opravdu prát s humorem sobě vlastním. Stačí připomenout třeba to, že jako principál divadla Semafor musel hned několikrát čelit tomu, že tato legendární scéna skončí: v roce 1960 chtěli divadlo zakázat komunisté, v roce 1969 zemřel náhle jeho jevištní partner Jiří Šlitr (†45), v 70. letech to byla normalizace, v 90. letech privatizace a v roce 2002 tisíciletá voda.
Když polovina něčeho odešla…
Divadlo Semafor (SEdm MAlých FORem), které Suchý se Šlitrem založil v roce 1959, je dnes nedílnou součástí čítanek a divadelní historie. A slavná autorská dvojice ovlivnila svými hrami a písněmi několik generací. Oba – Suchý v typickém slamáčku a Šlitr s kamennou tváří – byli jedineční, a přitom se skvěle doplňovali. Už jejich první hra Člověk z půdy zaznamenala mimořádný ohlas, který tehdejší úřady znepokojil natolik, že souboru dočasně odňal divadelní sál. Sám Suchý chtěl za více než 60letou existenci Semaforu skončit jen jednou, a to v době, kdy Šlitr tragicky zahynul.
„Říkal jsem si, že už to nikdy nebude ono. Jeden odešel, jeden zůstal, polovina něčeho odešla,“ svěřil Suchý v rozhovoru pro Český rozhlas. Pak si ale řekl, že přece nemůže udělat takovou radost těm, kteří se mu snaží házet klacky pod nohy, a rozhodl se pokračovat. V roce 1970 vytvořil nový umělecký tandem s Jitkou Molavcovou a pracovně i lidsky jim to funguje dodnes. Nejslavnější je samozřejmě jejich spojení Jonáš – Melicharová.
Každý zná semaforské hity
Suchý, který svými písňovými a divadelními texty významně obohatil i český jazyk, uvedl v Semaforu 97 her, otextoval 1400 písní a složil hudbu k 500 songům. Z celé plejády semaforských hitů připomeňme alespoň Pramínek vlasů, Babetta, Včera neděle byla, Krajina posedlá tmou, Tulipán, Klementajn, Malé kotě, Honky Tonky Blues, Jó, to jsem ještě žil… Právě píseň Jó, to jsem ještě žil se stala Suchého posledním společným projektem s Jiřím Šlitrem. Poprvé zazněla na premiéře úspěšného představení Jonáš a dr. Matrace krátce před kolegovou smrtí.
Recept na vitalitu
O neuvěřitelně vitálním jubilantovi Jiřím Suchém lze mluvit jako o renesančním člověku či „muži devatera řemesel“. Je to divadelník, hudebník, textař, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník, divadelní režisér, sběratel v jedné osobě…, a kromě toho i workoholik. Díky svému více než stoprocentnímu pracovnímu nasazení je pořád ve formě a devadesátku by mu nikdo nehádal. „Nic pro to nedělám, pořád pracuju,“ řekl Suchý v jednom rozhovoru. Mimochodem, stejný recept na vitalitu má i jeho vrstevnice Jiřina Bohdalová.
Novináři se Suchého před časem také zeptali, jaké rady by dal svému mladšímu já. A on odpověděl: „Já bych mu neradil. Ani mně nikdo příliš neradil, a když, tak na to nejužitečnější jsem si stejně přišel sám. Chyby a omyly, které mě během života neminuly, to byly velmi cenné lekce.“ A jaké lekce by mohl Jiří Suchý udělit nám? Zkusme si vypůjčit jeden z jeho citátů: „Taky jsem býval mladý, ale věděl jsem, kdy přestat.“ A mnozí by se mohli řídit i tímto: „Nemáte-li co říci, neříkejte to.“
