Článek
Písně kapely Olympic doprovázely a stále doprovázejí životy hned několika generací. Nejstarší pamětníci si budou ještě pamatovat některý z rokenrolů Mikiho Volka (†53), další si na první dobrou vybaví Želvu nebo Ptáka Rosomáka, zatímco mladším ročníkům vytane na mysli nejspíš Osmý den nebo Jasná zpráva. Pro všechny bez rozdílu věku je ale synonymem Olympiku frontman Petr Janda (82), který 2. května slaví osmdesátiny.
Narozeninová překvápka
Kulatiny jsou důvodem k oslavám, čehož si je Janda dobře vědom, a proto sobě i fanouškům nadělil nové sólové album Asi se mi nebude chtít. Šedesátiny oslaví příští rok i kapela a toto jubileum předznamenají letos v listopadu dva výroční koncerty v pražské Lucerně. Frontman Olympiku v jednom rozhovoru prozradil, že k nim chystají i nějaká překvapení. Jedním z nich by měl být například pták Rosomák v kleci – Janda pouze zatím netuší, kde ho vezmou.
Boj Želvy o místo na slunci
Dalším by měla být želva v teráriu, s jejímž sháněním jistě žádný problém nebude. Mimochodem, právě píseň Želva patří již řadu let k jakýmsi vizitkám Olympiku. Je proto docela kuriózní, že v kapele ji zpočátku nechtěli hrát. „Vzpomínám, že Pavel Chrastina s textem Želvy otálel. A když to pak přinesl, moc jsme tomu nerozuměli. Poprvé jsme tu písničku hráli v klubu Olympic ve Spálené ulici. Želva tehdy podle poroty skončila úplně poslední. Dokonce jsme ji přestali hrát. Do programu jsme ji zařadili asi až po půl roce,“ zmínil Janda v jednom rozhlasovém pořadu.
Hitů se ale během existence kapely objevilo neskutečné množství. Kromě již zmíněných připomeňme třeba Krásnou neznámou, Kufr, Dynamit, Dej mi víc své lásky, Kdo tě líbá, Jak zamlada, Slzy tvý mámy, Dávno…
K hudbě ho přivedl táta
Legendární rocker se hudbě věnoval už od dětství. Přivedl ho k ní otec, který hrával na housle. S tímto nástrojem začínal i Petr Janda, a i když je jeho hudební kariéra spojena s kytarou, k houslím a houslistům dodnes chová úctu. Ovšem jeho cesta na hudební pódia nebyla úplně přímočará. Janda se po maturitě vyučil spojovacím mechanikem a v tomto oboru i nějaký čas pracoval. Jako kytarista začal vystupovat v roce 1961 se skupinou Sputnici, krátce pak vedl vlastní Big Beat Quintet.
S baskytaristou, zpěvákem a textařem Pavlem Chrastinou (†81) přešel poté do kapely Karkulka, která se vzápětí rozpadla na dvě tělesa. Jedním z nich se stal Olympic, jehož vedení převzal Janda již v roce 1965, a brzy se kromě hry na kytaru začal uplatňovat jako zpěvák a skladatel. Je také autorem písní pro jiné interprety.
Frontman Olympiku hrál v počátcích své kariéry na české kytary, zejména na model Jolana Grazioso. Jeho nejslavnější kytarou se stal černý Gibson Les Paul z 50. let, který můžeme slyšet na albech z přelomu 70. a 80. let minulého století. Později Janda používal zejména kytary Ibanez a Fender Stratocaster.
V kruhu rodinném
Petr Janda v rozhovorech přiznal, že v mládí se choval jako neřízená střela a své první ženě Janě (†45) byl opakovaně nevěrný.
Jana byla matkou jeho dcery Marty Verner (48), která se krásně potatila – udělala kariéru v Německu se skupinou Die Happy a po návratu do Čech se prosadila i na domácí scéně. Staršího syna Petra zabil v pouhých 35 letech nádor v mozku.
Z druhého manželství má Janda dceru Elišku (*1992). Jeho současnou ženou je o čtyřicet let mladší Alice, se kterou má další dvě dcery Anežku (*2009) a Rozárii (*2012).
Je už také několikanásobným dědečkem, takže na jeho domácí oslavě bude nejspíš hodně veselo. Přejeme mu spoustu další inspirace, a ať mu to hraje a zpívá ještě hodně dlouho!
