Článek
Josef Somr (†88), který v neděli odešel do hereckého nebe, se stal mimořádně populárním díky roli chlípného výpravčího Hubičky z oscarových Ostře sledovaných vlaků (1966. Role ho zároveň na dlouhou dobu předurčila k postavám nejrůznějších proutníků, křiváků a prostopášníků.
Facka za razítkovaní zadečku
Všichni máme v paměti, jak v tomto filmu razítkuje zadeček slečny Zdeničky Svaté v podání Jitky Zelenohorské (72), a ačkoli mu tleskali i filmoví akademici v zámoří, hercův otec byl jiného názoru. Po zhlédnutí scény synovi vlepil facku, protože „něco takového by se na dráze nikdy nemohlo stát“.
Tatínek byl totiž výpravčím na železnici a svou profesi bral velmi vážně. K vlakům měl díky němu blízko i Josef Somr, který se narodil 15. dubna 1934 v moravském Vracově. Naučil se přehazovat výhybky, dělat hradlaře, miloval parní mašiny a jako kluk snil o dráze strojvedoucího.
Po gymnáziu se ale tak trochu z hecu přihlásil na brněnskou JAMU, a když to doma oznámil, rodiče byli v šoku. Dokonce ho vzali za strýcem farářem, aby mu tu pitomost rozmluvil. Jenže strýček konstatoval, že herec je také něco jako sluha boží – a bylo vymalováno.
Nebyl filmovým milovníkem
Josef Somr dostal řadu vděčných příležitostí jak na divadle, tak u filmu. Spoluvytvářel slavnou éru Činoherního klubu, kde odehrál mj. vyšetřovatele Porfirije ve Zločinu a trestu či Osipa v Revizorovi. Jeho herectví se neztratilo ani na prknech Národního divadla, kam přešel v roce 1978.
Vzpomeňme např. jeho fanfarónského Buška z Našich furiantů nebo Profouse ve Vévodkyni valdštejnských vojsk. Zazářil také v řadě filmů, namátkou v Soukromé vichřici (1967), Žertu (1968), Radosti až do rána (1978) a pochopitelně i v pohádce Tři veteráni (1983).
Nikdy nehrál milovníka, ale nelituje toho: „Nehrál jsem Romea, nehrál jsem Hamleta a já si myslím, že to je velice dobře. Protože vrahové a nabouraní jedinci se hrají daleko líp,“ měl jasno legendární herec.
