Článek
Už dlouho se ví, že herec a moderátor Jiří Pomeje nejde nikdy pro ostřejší vyjádření daleko. Avšak po jeho konci na rádiu Frekvence 1, kde v noci bavil nespící národ, ještě trochu přitvrdil. Rozzuřilo ho totiž, že mu stanice předhazuje, že měl malou poslechovost a že odešel jako malý ješita.
Jiří Pomeje (†54), váš konec na Frekvenci 1 je pořád zahalen tajemstvím. Prý jste skončil kvůli tomu, že vás odmítli nominovat na Moderátora roku (loni ho Pomeje vyhrál – pozn. red.). Je to tak?
Hrozně mě to mrzí, ale tisková mluvčí Frekvence 1 bohužel prokazatelně lže. Za mým odchodem rozhodně není samotný fakt, že mě rádio nenechalo obhájit loňský ročník, ale proč k tomu rozhodnutí došlo. Chápu, že nechtějí ventilovat pravý důvod.
A ten je?
Ten důvod je pro mě lidsky i moderátorsky tak důležitý, že po tom, co jejich mluvčí začala znevažovat mou práci, ho už nebudu tajit. Po pravidelné poradě jednou za půl roku, kde se hodnotí poslechovost, za mnou přišli s tím, že jsem fenomén, mám úspěch, že ode mě chtějí ještě jeden pořad, a jen tak mezi řečí dodali, že mě bohužel nemohou nominovat na moderátora roku.
Uvedli, proč?
Nechtěl jsem o tom mluvit, abych jim neublížil. Ale slova mluvčí jsou signálem, že se v klidu rozejít nechtějí. Pravým důvodem je to, že mi bylo řečeno, že ve svém pořadu moc řeším politiku a že si mě v nominaci neobhájili. Prý to není jejich rozhodnutí, že to přišlo z vyšších míst. Odkud přesně, o tom můžu jen spekulovat, ale prý by moje nominace Frekvenci 1 mohla uškodit. Zajímavé je, že tohle rozhodnutí přišlo krátce před volbami.
Je pravda, že vaše vysílání bylo hodně o politice.
Ale mí posluchači věděli, že u mě se může řešit vše, že je na rozdíl od kolegů vypípávat nebudu! Kdybych přistoupil na to, co po mně vedení chtělo, a přestal s posluchači politiku řešit, zradil bych fanoušky i sám sebe. Takže jsem radši odešel. Ztratil jsem stovky tisíc posluchačů, ne padesát tisíc. Ale lidsky jsem nemohl jinak.
Nezapomněl jste na to, že Frekvence 1 vás v jednu chvíli vytáhla nahoru a dala vám šanci?
Nezapomněl. Jsem vděčný za šanci, kterou jsem dostal. Ale myslím, že jsem ji to už tisíckrát vrátil. Jenže tenhle zákaz jsem nemohl jen tak přejít.
Jste pořád hodně naštvaný…
Ano, hlavně na mluvčí, jak shazuje mou práci. A na to, jak se zachovali. Vždyť cenzura tu byla naposledy za komunistů. Odmítám přistoupit na jejich komunistické praktiky. Zaplatím proto pokutu a tím tuhle kapitolu svého života ukončím.