Článek
Ačkoli k sobě byl Jiří Menzel (†82) vždycky hodně kritický a tvrdil, že své filmy považuje víc za práci než za umělecké vyjádření, hned jeho první celovečerní snímek Ostře sledované vlaky z roku 1966 mu vynesl ocenění nejvyšší – Oscara. Na stejnou cenu aspiroval o dvě desítky let později i jeho další film Vesničko má středisková (1985), tentokrát ale zůstalo jen u nominace.
Chtěl hrát divadlo
Dílo slavného režiséra, který se ve svých i cizích snímcích uplatnil i jako herec, patří k tomu nejlepšímu, co tuzemská kinematografie nabízí. Sám Menzel se přitom filmařem původně stát nechtěl.
Chtěl hrát divadlo, jenže se nedostal na DAMU, a tak začal točit. Jeho vzorem byl Martin Frič (†66) a Menzel chtěl být jako on „řemeslníkem filmu“, který točí srozumitelné jasné příběhy s jistým optimismem bez přehnaných emocí. A když netočil, věnoval se divadelní režii.
Držel se máminých sukní
Jiří Menzel se narodil právě před 85 lety jako druhé z dvojčat. Na své dětství vzpomínal vždy s láskou. Maminka i obě sestry ho rozmazlovaly a on sám se nechával slyšet, že se vždy držel máminých sukní a byl spíš plachý. Šťastné dětství bylo podle něj i důvodem, proč ve svém životě dosáhl pracovních úspěchů a byl spokojený.
Nesmrtelné filmy i hlášky
Po Rozmarném létu (1967) s nezapomenutelným Rudolfem Hrušínským (†73) v hlavní roli natočil Menzel svůj třetí celovečerní film Skřivánci na niti (1969). Na jeho premiéru si ale musel počkat dvacet let. Po invazi „spřátelených“ armád se totiž socialistický režim nesměl kritizovat ani v náznacích.
Zatímco řada slavných režisérů emigrovala do zahraničí, Menzel zůstal, a během normalizace natočil celou řadu výborných filmů, jako třeba Na samotě u lesa (1976), Postřižiny (1980), Slavnosti sněženek (1983) nebo již zmíněnou laskavou komedii Vesničko má středisková (1985).
Po roce 1990 byl poněkud zklamaný z komercializace kinematografie a velkého vlivu televize na diváky i celou filmovou tvorbu. Bylo pro něj obtížné nacházet dobré scénáře a také finance na své filmy.
Z jeho filmů pochází také velké množství dnes již nesmrtelných hlášek. Stačí připomenout: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“, „A chčije a chčije“ nebo „To je dost, žes nás taky jednou vyvez.“ Jak známo, Menzel velice rád spolupracoval s Bohumilem Hrabalem (†82), kterého vždy zmiňoval jako svého nejoblíbenějšího autora. Jeho adaptace Hrabalovy knihy Obsluhoval jsem anglického krále (2006) vydělala v kinech 81 milionů korun. Film tehdy vidělo více než 850 tisíc lidí a stal se 10. nejvýdělečnějším v novodobé české historii.
Nechtěl se dělit o knihovnu
Ačkoliv Menzel o ženy nikdy neměl nouzi, do stavu manželského vstoupil až po šedesátce. V pokročilém věku se stal také otcem dcery Evy Marie. „Nechtěl jsem se ženit, protože jsem věděl, že žádné manželce nebudu věrný. Taky jsem ale věděl, že s každým rozvodem budu muset odevzdat půlku knihovny,“ svěřil se kdysi ve vysílání Českého rozhlasu Dvojka.
Veselé historky z natáčení
Rozmarné léto: Menzel v roli kouzelníka Arnoštka chodil suverénně po laně. „To nebylo těžké. Když je lano nízko nad zemí, nekýve se a vy víte, že si pádem nemůžete ublížit. Učil jsem se to během natáčení a polovina z mého štábu se to naučila taky. Vysoko ve vzduchu určitou roli hraje strach, ale jistotu, že se na laně udržíte, získáte právě nízko nad zemí. A potom už běháte jako veverka…“ řekl režisér v rozhovoru pro Divadelní noviny.
Na samotě u lesa: Zdeněk Svěrák (86) i po letech vzpomínal, že pověstné padání jeho lehátka řídil režisér Menzel provázkem a potutelně si natáčení této scény užíval.
Postřižiny: Prase, které se chystají porazit, oslovovali Ludvíčku. Šlo o Menzelovu škodolibost vůči tehdejšímu dlouholetému barrandovskému řediteli Ludvíku Tomanovi, kterého svorně nenáviděli jak herci, tak režiséři. O Tomanovi se říkalo, že spolupracuje s KGB a má i osobní vazby na Leonida Brežněva.
Slavnosti sněženek: Při jedné scéně, kdy se točilo, režisér Jiří Krejčík (†95), který ve filmu hrál roli Karla, zakřičel: „Stop!“ Menzel ho napomenul slovy: „To nemůžete, to režíruju já.“ Krejčík odpověděl: „To jo, ale blbě!“
Vesničko má středisková: Menzel hledal dlouho vhodnou vesnici, na které se ještě příliš nepodepsal socialismus. Nakonec si vybral Křečovice, rodiště skladatele a houslisty Josefa Suka.
