Článek
Pocházel z herecké rodiny, a tak není divu, že se vydal v rodičovských šlépějích. Rudolf Deyl ml. (6. 7. 1912 - 21. 11. 1967) byl synem slavného herce Rudolfa Deyla st. (†96) a herečky Otylie Spurné (†60) a herectví se věnovala i jeho starší sestra Eva Deylová–Skálová (†77). Po svém otci, který byl hvězdou Národního divadla, zdědil Rudolf Deyl ml. nejen slavné jméno, ale také talent a výrazný hlas.
Prosadil se i bez školy
Zajímavé je, že otec ho od herecké práce odrazoval. Malého Rudolfa přitom ke kumštu postrčil právě on – ještě jako sedmiletého ho totiž nechal obsadit do historického dramatu Stavitelé chrámu (1919), kde si sám také zahrál.
A protože Deyl mladší vyrůstal navíc v herecké rodině, není divu, že nakonec dal přednost divadelním prknům. Absolvoval sice dva semestry na filozofické fakultě, ale ve 30. letech se studiem sekl a stal se členem souboru žižkovského divadla Akropolis.
Od komedií k charakterním rolím
Nejznámějším a rovněž herecky nejúspěšnějším ze všech jeho divadelních angažmá byla od poloviny 50. let Městská divadla pražská, kde byl zpočátku obsazován především do komediálních rolí. Zejména v inscenacích režiséra Alfréda Radoka Deyl ale později dokázal, že stejně blízké je mu i charakterní herectví a přesvědčivě ztvárnil postavy, které kvůli výraznému komediálnímu talentu předtím nedostával.
S každou novou rolí si uměl pohrát a kolega Otto Lackovič (†80) o něm tvrdil, že tomu dal vždycky trošku „koule“. „Na divadle je mi dobře, člověk se opravdu vyžije. Mám tu všechno. Role, z nichž i ta nejmenší je veliká, protože je dobře napsaná,“ hodnotil své výkony sám Deyl.
„Odporně bohatý“ Badman
Ve filmu se začal objevovat od 40. let, ale na opravdu velkou roli čekal bohužel marně. On sám to s humorem sobě vlastním komentoval později slovy, že tehdy u nás frčela éra filmových krasavců, takže to nebylo nic „pro nás malé a ošklivé“.
Přesto během kariéry vytvořil desítky výrazných vedlejších postav. Za všechny stačí připomenout „odporně bohatého“ majitele Trigger Whisky Saloonu Douga Badmana ze slavné parodie Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964).
Laskavý děda byl nemocný
K jedné z jeho posledních rolí před kamerou patřil i děda Karpíšek v půvabném rodinném filmu Dědeček, Kyliján a já (1966). Vnuka Jožánka v něm ztvárnil tehdy sedmiletý David Schneider a bylo evidentní, že chemie mezi oběma protagonisty zafungovala na výbornou. Deyl byl už během natáčení velmi nemocný, dokonce až tak, že se filmový štáb o něj strachoval. Velké obavy měl i malý David, který k laskavému herci opravdu přilnul.
Miloval humor
Rudolf Deyl propůjčil svůj hlas i slavným filmovým medvědům – těm, co se potkali u Kolína. Hercovi přátelé se shodovali, že v povaze menšího z obou populárních chlupáčů se odrážela jeho dobrosrdečnost a kamarádství. V příbězích filmových medvídků nechybí humor a jemná poetika radosti, které neodmyslitelně patřily i k Deylovu životu.
Oblíbenému herci to v manželství vyšlo až na potřetí. K jeho velkým zájmům patřili koně, byl také nadšeným fotografem a filmovým amatérem. Zemřel na infarkt při natáčení nesmrtelné pohádky Šíleně smutná princezna, ve které hrál krále Dobromysla.
Pro všechny zúčastněné to byl obrovský šok. Ale protože Deyl miloval celý život humor a fórky, během posledního rozloučení někdo z kolegů připomněl jeho letité kamarádské špičkování s Václavem Voskou (†63): „Kdyby tu Rudolf teď byl, docela určitě by řekl: Vidíš, Václave, zase je na mě vyprodáno, a to nic nedělám, jenom tu tak ležím...“ Od hercovy smrti uplynulo právě 55 let.
