Článek
Mezi herci Divadla Járy Cimrmana bývá nejčastěji obsazován do ženských postav. S humorem říká, že je to výhoda, protože si zvykl na vysoké podpatky. Život si s ním zažertoval i v případě kuriózního seznámení s osudovou ženou. Ani jeho křtění v kostele nebylo jen tak. Zvláštní jméno Miloň se faráři nepozdávalo, takže z něho udělal Amadea.
Neuvěřitelně vitální Miloň Čepelka stál při zakládání Divadla Járy Cimrmana (DJC) v roce 1967 společně se Zdeňkem Svěrákem. Stejně jako on vystudoval Vysokou školu pedagogickou v Praze.
„Byli jsme spolužáci, češtináři. Upřímně, kantorem jsem být nechtěl, ale tatínek říkal: nejdřív buď něčím pořádným, seriózním a pak si dělej, co chceš,“ vyprávěl Super.cz herec, kterému táhne na 87. rok. Přitom působí mladistvě, ve formě. „Myslíte? Když jsem doma, tak takový nejsem. Asi potřebuji lidi kolem sebe.“
Farář rozhodl: Amadeus místo Miloně
Nejde se nezeptat, jak přišel k neobvyklému jménu Miloň. Je od slova milovaný? „Ano, údajně jde o jihoslovanské jméno spojené s láskou. Otec mi vyprávěl, že když mě v kostele křtili v roce 1936, tak mě nechtěl pan farář pokřtít. Že nemá Miloně v seznamu povolených jmen. Otec na tom trval, tak mě pokřtil Amadeus, ale do křestního listu napsal Miloň.“
Svoje křestní jméno nepovažuje za výjimečné. „Za prvé mám jednoho vnuka Miloně, to nebylo mé přání, ale když mu to jméno rodiče dali, tak je to v pořádku. A pak, už je Miloňů dost,“ tvrdí a vybaví si vynikajícího dokumentárního a divadelního fotografa Miloně Novotného.
Přidá ještě jednu historku, kdy se přesvědčil o výskytu tohoto jména. S divadlem točili něco pro televizi a koukali do monitoru. Za sebou slyšel: Ano, Miloni, jistě Miloni, já to zařídím. „Tak jsem se otočil, tam seděla paní produkční a hovořila do mobilu. Já pak za ní šel, aby mi to vysvětlila. Prý má manžela Miloně, tchána Miloně a syna Miloně. A to už nás bylo pět, o kterých vím,“ řekl nám se smíchem.
Ze stopařky manželkou
Se svojí ženou Hanou se seznámil dost kuriózně. „Jel jsem s rozhlasem služebně z NDR a za Karlovými Vary stopovala dívka. A my jí zastavili. A je z toho manželství,“ říká se šibalským úsměvem. Vzali se v roce 1970. Jeho paní vystudovala také učitelství na Institutu tělesné výchovy a sportu, obor tělocvik a biologie.
Mají dva syny Jana a Josefa, staršímu bude padesát. „Já s otcovstvím příliš nespěchal, ale moji chlapci byli hbitější, čilejší.“ Takže z rodičů udělali pětinásobné prarodiče třemi vnučkami a dvěma vnuky. Syn Josef se vydal v otcových stopách a také hraje v DJC.
On i jeho žena jsou nesmírně štíhlí. Manželka vás proháněla, co? „Ne, já se nedal,“ odpoví se smíchem. „Mám bříško, ale jím a piju normálně, rád si dám dobré víno. Poslední dobou, nevím, co se to děje, musím ubrat, alkohol mi nedělá nejlíp na zažívání. Speciálně bílé víno. Kdysi jsem začínal červeným, pak jsem přešel na bílé a teď ho omezuji,“ přiznal Super.cz.
Jako populární máma Žílová
Fanoušci Járy Cimrmana budou oblíbeného herce, který má na svém kontě řadu ikonických rolí, vídat od 3. května po šest večerů na ČT2 v zábavném cestopise Stopy Járy Cimrmana. Miloň Čepelka zavede diváky mimo jiné do východních Čech, odkud pochází.
Nejbližší jeho srdci je rodné Pohoří u Opočna. „Tady Cimrman zanechal botu, protože údajně neměl na zaplacení, a tak utíkal z hospody. Ale to si vymyslel tamní klub českých turistů,“ vysvětluje Čepelka se smíchem.
V Pohoří se nejen narodil, ale prožil i dětství, měl tam milovanou babičku s dědou, místo považuje za domov, i když 130 kilometrů vzdálený. Přesto jezdí do baráčku po rodičích.
Milovník dobré muziky, zejména dechovky, který napsal spousty hudebních textů, autor televizních a rozhlasových her, pohádek, zábavných pořadů v divadle často ztvárňuje ženské postavy. Zajímalo nás, kterou roli má nejraději.
„Mámu Žílovou v Aktu, což je nejstarší hra našeho divadla.“ Tu převzal po cimrmanologovi a vynikajícím jazzovém muzikantovi Karlu Velebném, který zemřel ve věku těsně nedožitých 58 let. „Pak jsem si oblíbil falešného hraběte Zeppelina v Hospodě na mýtince. Ale nejvíc miluju šikovatele Vogeltanze v Záskoku, což je i role nejvděčnější.“
Přesto, že se v divadle a mezi lidmi cítí dobře, těší se na prázdniny. „Konečně budu mít na chvíli od toho všeho blázince pokoj.“ Klepe na dřevo, že mu zdraví slouží, i když ukáže směrem k srdci a přizná určité zdravotní problémy. „Ale já se chovám, jako bych je neměl,“ dodává s humorem.
