Článek
Krátkozraký důchodce Alf Spence z Velké Británie si dva roky pletl schránku na psí exkrementy s tou poštovní. Veškeré své zásilky tak házel mezi výkaly psů venčených na ulici, načež si poště neustále stěžoval, že žádný z jeho dopisů nebyl doručen. Až po dvou letech někoho z kolemjdoucích napadlo staříka upozornit, že schránky Královské pošty vypadají jinak a stojí jinde. Příbuzní považovali seniora, který jim posílal přání k narozeninám, za pomateného lháře.
Alf žijící v Bedale v hrabství North Yorks házel mezi psí výkaly pohledy pro vnoučata a pravnoučata, dopisy dceři či soutěžní kupony.
Veterán z druhé světové války, jenž bojoval v operaci Dieppe Raid, si postěžoval listu Sunday Sport: „Šel jsem k poštovní schránce jako každý týden a začal tam házet pohled pro Tommyho k narozeninám. Jedna žena, která šla se psem kolem, mě chytila za rameno a zeptala se mě, co dělám. Myslel jsem, že se rozpláče, když jsem jí řekl, co dělám. Držela mi ruce a vysvětlila mi, že schránka je na opačné straně cesty. Nemám teď už nejlepší oči, ale i tak jsou poštovní schránka a koš na psí výkaly identické. Obě jsou červené, mají stejný tvar. Vsadím se, že nejsem jediný takto zmatený důchodce. Zatracená radnice je neměla dávat tak blízko k sobě!“
Ovšem vysvětlení značně ulevilo britské Královské poště (Royal Mail), která musí řešit stovky ztracených dopisů a pohledů od pana Spenceho. Ten pokaždé, když hodil svou korespondenci do koše na výkaly a nebyla tudíž následně doručena, žádal o prošetření.
„Obvinil jsem je, že mi poztráceli poštu, a vynadal jim, že jejich služby jsou k ničemu. Teď jim dlužím omluvu,“ posteskl si stařík.
„Pokaždé, když jsem se táty zeptala, zda si vzpomněl na narozeniny mých dětí, řekl mi, že ano, že máme lístek na poště. Nikdy jsme nic ale nedostali, tak jsem si myslela, že ztratil zdravý rozum, nebo nám jen lže,“ přiznala devětapadesátiletá dcera Susan.