Článek
Situační komedie Já nejsem já (1985) vypráví o podivuhodné proměně, k níž dojde jedné noci za úplňku a pod vlivem alkoholu. V těle postaršího spořádaného dílovedoucího Záruby se najednou ocitne osobnost sňatkového podvodníka Majera a holohlavý morous si naopak užívá těla mladšího muže.
Nepochopitelná záměna se přirozeně stává zdrojem mnoha komických zápletek a situací. Happy end pak ústí do typicky pohádkového spravedlivého potrestání darebáka a zadostiučinění, kterého se dostane poctivému člověku.
Film, který uvidíte 16. března ve 20.15 h na Televizi Seznam, je založen na divácky vděčném obsazení Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera do hlavních rolí. Partnerky obou povahově odlišných hrdinů si zahrály Eva Jakoubková (milující tlumočnice Kamila) a Jana Švandová (sexuální dračice Drahuše).
Scenárista se držel při zdi
Komedii o záměně identit natočil režisér Václav Vorlíček podle scénáře Václava Nývlta. Zajímavé je, že Vorlíčkovi zrovna tento titul k srdci příliš nepřirostl – scénář chtěl totiž obohatit o řadu humorných scén, ale Nývlt byl proti.
„A bohužel, autorovi se musíte podřídit,“ konstatoval později režisér. Divákům se ale snímek líbil – ostatně, v roce 1989 byl na portugalském festivalu Fantasporto nominován na Nejlepší film. A určitě osloví i současné publikum, už proto, že titulní dvojice Nárožný/Kaiser má co nabídnout a rozhodně nezklame.
Jeden mlel, druhý mluvil pomalu
Protože oba herci se museli vžít do kůže toho druhého, zhruba půl roku před natáčením se začali pravidelně scházet, aby se lépe poznali a odkoukali od sebe pohyby a gesta. Však si z nich také kolegové dělali legraci, že spolu tráví víc času než se svými drahými polovičkami.
Půlroční příprava na natáčení se oběma kolegům vyplatila, co ale nezvládli, byla dikce a způsob mluvy toho druhého. Nárožný totiž mluvil strašně rychle, a tak se Kaiser při namlouvání postsynchronů nemohl trefit do jeho úst. A Kaiserova pomalá mluva zase nešla do pusy Nárožnému. Postsynchrony tak byly nakonec možná těžší než samotné natáčení.
Jednou pošuk, vždycky pošuk
Ačkoli Petr Nárožný nemá herecké vzdělání (vystudoval ČVUT v Praze), stal se jedním z našich nejvýraznějších herců. A přestože na divadle odehrál i řadu vážných rolí, filmoví diváci si ho zafixovali především jako výborného komediálního herce.
Sám Nárožný vysvětlil převahu komických úloh těmito slovy: „To je jednoduché. Ve filmu jsem začínal v roce 1974 postavou automobilového závodníka Volejníka v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje. Pan režisér Oldřich Lipský si přál, aby to byl zběsilý pošuk, skoro blázen. A když tímhle začnete a z filmu se stane hit, spadnete okamžitě do škatulky běsů, děsů. Po takovém filmu herci nikdo nedá roli svatého Václava,“ řekl v rozhovoru pro novinky.cz.
Umělec dvou tváří
O Oldřichu Kaiserovi se mluví jako o herci dvou tváří – předvádí skvělé výkony v komediálních titulech, je také zdatným improvizátorem, ale zároveň dovede s mimořádným citem ztvárnit vnitřní svět postav. Ve filmu odehrál množství různorodých rolí, v divadelním Studiu Ypsilon, založeném původně v jeho rodném Liberci, pak rozvinul svůj recesistický dar.
A v tandemu s Jiřím Lábusem pozvedl také laťku českého humoru (Možná přijde i kouzelník, Ruská ruleta a rozhlasová Tlučhořovic rodinka). Perlička na závěr: právě po tomto herci je pojmenován druh střevlíka (Cychrus kaiseri), kterého objevil společně s entomologem a neurochirurgem Vladimírem Benešem v létě 2004 v Asii.
