Článek
Každého vynikajícího herce pronásledují jeho osudové role. Když v kinech běželo drama Temno (1951), ve kterém Martin Růžek vystupoval v úloze nechvalně známého pátera Koniáše, šokovaní diváci si o něm říkali: Tohle je vážně zrůda! Chudák herec pak čelil situacím, kdy si lidé na ulici před ním uplivovali, nebo si od něj odsedali v tramvaji.
Podobné přijetí si pak vydobyl i jako král Kazisvět v pohádce Princezna se zlatou hvězdou (1959) – po jejím odvysílání se ho pro změnu bály děti.
V Růžkově kariéře role záporáků naštěstí nepřevažovaly. Často pak ztvárňoval i sympaťáky, nicméně filmaři jim museli postupně přijít na chuť. „Proti negativním hrdinům nic nemám, ale není možné šířit pořád jenom zlo. Naštěstí režiséři pochopili, že bych mohl hrát i jiné charaktery,“ zmínil Růžek v jednom rozhovoru.
„Z vás herec nikdy nebude!“
Narodil se 23. září 1918 jako Erhard Martin. Divadlo miloval od dětství. Ostatně, vyrůstal v Červeném Kostelci, ve městě s velkou ochotnickou tradicí a jeho první „divadelní“ rolí byl už v mateřské škole hodný vousatý trpaslík.
Je docela kuriózní, že právě Růžek se se svým talentem nedostal na konzervatoř – a to dokonce dvakrát. Šéf komise mu prý tehdy dokonce řekl: „Z vás herec nikdy nebude.“ Jestlipak se později chytil za nos? Odmítnutý adept šel proto nakonec studovat na lesního inženýra, ale Němci pak vysoké školy zavřeli a tím vlastně rozhodli o Růžkově budoucím osudu.
Naštěstí, on sám měl už tehdy za sebou bohaté zkušenosti s ochotničením a divadlu se pak mohl začít věnovat naplno.
Proč si změnil jméno?
Pseudonym Martin Růžek, který si herec nechal později zapsat i do oficiálních dokladů, si vybral v roce 1944. Křestní jméno Martin po příjmení svého otce, který zemřel, když mu bylo pouhých osm let, a příjmení Růžek pak na počest strýce Otmara Růžka – štábního kapitána, kterého nechal popravit Heydrich.
Až po osvobození se Růžek začal věnovat divadlu profesionálně. Vystřídal několik scén a nakonec skončil zcela zaslouženě v pražské Zlaté kapličce. Nikdy ale neměl problém zaskočit i mezi ochotníky.
Například když hrál v letech 1946 – 1948 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, hrál si s místními amatéry i ve slavné Kvapilově hře Princezna Pampeliška.
Vztah mu klapl až napodruhé
Růžkovo první manželství s operní pěvkyní Jarmilou Palivcovou skončilo neslavně. S Josefem Karlíkem (†81), který mu ji přebral, si dokonce dal v divadelním zákulisí pár facek. Přesto se na něj pak usmálo štěstí a s druhou ženou Milenou prožil šťastně 46 let. Společně také vychovali syna Vladimíra z jejího předchozího manželství.
Zásadový chlap se nedal zlomit
Herec byl slávistou tělem i duší a říkal, že v krvi mu koluje „červenobílá krev“. Byl to ale také velice zásadový člověk. Od roku 1963 byl sice členem KSČ, ale po šesti letech ze strany na vlastní žádost vystoupil.
Navíc byl i jedním z mála „tolerovaných“ umělců, kteří nepodepsali Antichartu. Dokonce byl v roce 1978 jmenován národním umělcem, ale tento titul na protest proti policejní brutalitě při zásahu na Národní třídě vrátil.
Martin Růžek zemřel po dlouhé těžké nemoci 18. prosince 1995. Ještě rok před smrtí stál před kamerou ve filmu V erbu lvice. Postsynchrony už za něj ale musel namluvit kolega Lubor Tokoš (†80).
