Článek
Vrcholově sportoval, věnoval se modelingu, užíval si život plnými doušky. Jen den po získání titulu Muž roku se Martinu Zachovi (38) život obrátil naruby. Po nešťastném pádu do vody ochrnul na spodní polovinu těla a zůstal na vozíčku. O tom, co se v osudných okamžicích stalo, co pro něj a jeho rodinu bylo nejtěžší a jak zvládá život s hendikepem, otevřeně promluvil v pořadu Po pravdě na Super.cz.
K osudnému skoku a pádu do vody došlo na rybníku Kačák ve Vrchlabí na konci srpna roku 2009.
„Předem bylo vše domluvené, ostatní skákali na sjezdovkách nebo na snowboardu, ale jelikož já jsem běhal na běžkách, tak jsem skákal na běžkách. A k tomu druhému, osudnému skoku, mě vyhecovali. Ten skok jsem neměl rozmyšlený, nevěděl jsem, co chci skočit. Při tom skoku jsem pak zvednul ruku a vylítl jsem o dva až tři metry výš, než co jsem skákal předtím. Té výšky jsem se leknul, povolil jsem svaly a ztratil nad sebou kontrolu. A tím, jak jsem byl vysoko, tak jsem dopadl a narazil až na dno,“ vzpomíná na osudovou sobotu Martin Zach.
Jako když vypnete světlo
Martin Zach skákal do vody pravidelně každé léto, a jak sám přiznává, nepovedených skoků zažil více. Dokonce čtrnáct dnů před nehodou podle svých slov skočil mnohem hůř a mnohem nekoordinovaněji a nic se nestalo. Že je něco špatně při posledním skoku, si uvědomil hned po nárazu do vody.
„To je, jako když vypnete světlo, okamžitě jsem se přestal hýbat. Naštěstí jsem zadržel dech, otevřel jsem oči a stoupal jsem k hladině, kde naštěstí byl ještě ve vodě kamarád, který skákal přede mnou. Tím pádem byl u mě rychle a nezačal jsem se topit.“
Martinovi poskytli rychlou první pomoc hned ve vodě a poté byl transportován vrtulníkem do hradecké nemocnice.
Prognóza: budu jen ležet a hýbat hlavou
V té Zach absolvoval sedmihodinovou operaci, po které následoval několikatýdenní pobyt v nemocnici. Martin se svěřil, že si nedovedl představit, co jeho úraz bude znamenat a celkově obnášet. Psychicky jeho stav hůř snášela rodina než on sám. „Když přijeli do nemocnice rodiče, snažili se být v pohodě, ale vím, že pak trpěli doma.“
Martin se ale nevzdal a jako velký bojovník a sportovec vzal své zranění jako výzvu. Rozhodl se nesmířit se s osudem. „K tomu, abych se dostal do takové kondice, do jaké jsem se dostal, mi výrazně pomohlo to, že jsem před úrazem hodně sportoval. Ten sport mě v uvozovkách na to vlastně připravil. Pravidelný trénink, morálka, sebekontrola a disciplína pak byly v rehabilitování mnohem jednodušší.“
Na vodu nezanevřel
Od rodičů se Martin odstěhoval poté, co potkal svou životní lásku. „Potkali jsme se při potápění v Egyptě. Paradoxně jsem na vodu nezanevřel, vodu mám rád, potkal jsem v ní i svou manželku, která je lékařkou.“
Martin je dnes otcem dvou malých, zdravých dětí, vede s rodinou aktivní život a svým nasazením se snaží pomáhat dalším hendikepovaným.
Rozhovor s Martinem Zachem si můžete poslechnout také v podcastových aplikacích Podcasty.cz, Spotify a Apple Podcasts.
