Článek
„Když Praha za noci zazáří neonem, není mi pomoci, já slyším: pojď honem…“ Všichni víme, jak to dopadne, když se tři venkovští fasádníci rozhodnou, že stráví večer v pražském nóbl podniku po boku „vzdělaných intelektuálek“… Komedie Světáci, kterou natočil Zdeněk Podskalský (†70), staví na skvělém situačním humoru, nesmrtelných hláškách a stále přitažlivých výkonech hereckých legend.
V ústřední trojici excelují Vlastimil Brodský (†81), Jiří Sovák (†79) a Jan Libíček (†42). Skvěle je doplňují Jiřina Bohdalová (93), Iva Janžurová (83) (80) a Jiřina Jirásková (†81) v rolích lehkých ženštin přestrojených za dámy. Starosvětskou noblesu pak přidávají prvorepublikové hvězdy Jiřina Šejbalová (†75) a Oldřich Nový (†83).
Jak se změnit v elegána
Děj Světáků je docela jednoduchý. Zedníkům z Velhartic, kteří opravují fasády v historickém centru Prahy, jde o jediné: „O jednu jedinou velikou noc v podniku, kde se číšnici pohybují ve fraku a servírují na stříbrných mísách a my tam sedíme a žádný nepozná, že jde jenom o tři obyčejné fasádníky.“
Pánové absolvují lekce společenského chování, nechají si ušít obleky ve vyhlášeném salonu, ale proměna obyčejného hrdiny v elegána z vyšší společnosti je samozřejmě pouze povrchní a zcela logicky se stává zdrojem řady komických situací a dialogů.
Méně té vody, chlapče…
Stačí připomenout jejich výuku nezávazné společenské konverzace u stolu: Skopec (Jiří Sovák): „Ale nežvaň, prosím tě. Snad vím, co je to ten... rozhovor. Ten chlapec dole mi včera míchal tak řídkou maltu, že mi neustále padala zpátky na lžíci.” Prouza (Vlastimil Brodský): „Jistěže! Ondynoj jsem si pomyslil: co si člověk neudělá sám, stojí z... nestojí za nic.” Petrtýl (Jan Libíček): „Ony by se mu vůbec měly zvednout mandle. Kolikrát jsem mu již říkal: méně té vody, chlapče, méně té vody.”
Mnohé hlášky vznikly spontánně
Zedníci svůj plán sice uskuteční, netuší ale, že zkušená kuplířka jim do cesty přihrála trojici dívek lehčích mravů, které mají za úkol je okrást. Při společné večeři se všichni snaží předstírat intelektuální úroveň, takže u stolu padají opravdové perly. Řada dnes již legendárních hlášek vznikla spontánně.
Režisér Podskalský si všechny herce svolal a řekl jim, že mají volnou ruku a mohou improvizovat. Všichni tento prostor vítali, protože je to víc vtáhlo do děje.
K tomu se později vyjádřila Jiřina Bohdalová: „Scénu u stolu jsme točili hned první filmovací den. V hotelu Jalta. Přivezli tam takovou pohovku, na které jsme seděly my s Jiřinou a na rohu stolu seděla Janžurka na židli. Jak jsme s Jiřinou zasedly, nebyly jsme za stolem skoro vidět, a Janžurka vypadala jako stožár. Mně to nedalo, řekla jsem jí: Sedni si. A ona řekla, že sedí. Otočila jsem se na Jiřinu a řekla: Ona sedí,“ vyprávěla Bohdalová, která také kolegyni Jiráskové poradila roztomilou hlášku se zapalovačem: „Nebojíte se, že vám s tak roztomilou věcičkou uteku?“
Scénář vznikal v uvolněném roce 1968. Jeho tvůrce Vratislav Blažek (†47) tak do něj mohl napsat i některé docela provokativní repliky. V krejčovském salonu proto mimo jiné zazní i tento rozhovor mezi Skopcem a Petrtýlem: „Svlíkni se.“ „Proč já první?“ „Protože jsi ve straně.“ A mimochodem, scénku, ve které si pánové vzali do luxusního podniku slivovici a pod stolem ji rozlili, zažil scenárista osobně.
Světáci baví diváky i po víc než půl století a patří k filmům, které můžeme vidět pořád dokola. Komedii ve středu reprízuje Prima Max.
