Článek
Alkohol provází člověka odjakživa. Otázkou je, zda ho ovládáme my, nebo zda ovládne on nás. Je totiž dobře známo, že alkoholici si lžou do kapsy – většinou tvrdí, že o závislosti nemůže být v jejich případě ani řeč a že mají svůj denní přísun pod kontrolou. Někteří se ale chtějí z bludného kruhu vymanit a nastoupí do léčebny.
V hlavní roli alkohol
Mnohdy marnému boji s alkoholem se věnuje i celá řada filmů. Z těch nejznámějších připomeňme například Jako nepoddajný plevel (1987), Když muž miluje ženu (1994), Leaving Las Vegas (1995) nebo Walk the Line (2005). I v naší kinematografii najdeme několik silných příběhů. Začněme ještě němým Batalionem (1927), na který můžeme navázat pamětnickým dramatem Dnes naposled (1958). Do divácké paměti se ale vryly především snímky z pozdější doby Ikarův pád (1977) či Dobří holubi se vracejí (1988).
Boj s alkoholem je i ústředním tématem tragikomedie Úsměvy smutných mužů (2018), kterou natočil režisér Dan Svátek (47) podle stejnojmenného autobiografického bestselleru Josefa Formánka (53). Autor knihy spolupracoval rovněž na scénáři.
Sestava smutných mužů
Hlavním hrdinou příběhu je spisovatel Josef (David Švehlík, 50) který se ocitá v protialkoholní léčebně poté, co ho našli úplně opilého na benzinové pumpě.
Zde se potká s dalšími „smutnými muži“, kteří čelí stejným problémům - „ironmana“ a neúnavného sportovce Honzu (Ondřej Malý, 57), geniálního matematika a pomateného vizionáře Milana (Jaroslav Dušek, 61) nebo výtvarníka Tomáše (Ivan Franěk, 58), který se sblížil s nevlastní dcerou víc, než je zdrávo. Přes vzájemné rozdíly pacientů je současným středobodem jejich životů právě alkohol.
Náročné natáčení
Někteří herci měli s alkoholem vlastní trpké zkušenosti, to ale nebyl případ Davida Švehlíka. „Byla to pro něj výzva v tom, že to musel začít studovat od začátku. Prošli jsme velkým vývojem, kdy jsme strávili nějaký čas v léčebně, kdy studoval důsledky, následky, vznik té závislosti,“ popsal režisér Svátek na Radiožurnálu, jak vypadala Švehlíkova příprava na roli, při jejímž ztvárnění se musel obnažit až na dřeň.
Natáčení bylo náročné i pro ostatní herce. Ivan Franěk například vzpomínal, jak pro něj bylo těžké dostat se do kůže otce, který má vztah s o 33 let mladší nevlastní dcerou. Ve filmu si zahrálo i několik skutečných klientů Psychiatrické léčebny v Petrohradu na Rakovnicku, kde se točilo. Filmovalo se také ve Zlíně, v Praze a v Ústí nad Labem v restauraci Na Rychtě. V epizodní roli posudkového lékaře se ve snímku objevil i autor knižní předlohy a scenárista Josef Formánek.
Perlička z premiéry
Postava, kterou hraje Jaroslav Dušek, se ve filmu představuje jako velitel 5. hvězdné flotily z Aldebaranu. Herec se se svým předobrazem potkal na premiéře a pozval ho na pódium, kde si spolu povídali. Josef Formánek byl přitom přesvědčen, že dotyčný nepřijde, protože je příliš plachý.
