Článek
Vysloužilý dragoun Martin Kabát má pro strach uděláno. Nebojí se ani loupežníka Sarky Farky, ani čertů v Čertově mlýně. A nakonec ještě vysvobodí vdavekchtivou princeznu Dišperandu a její hubatou služebnou Káču z moci pekelníků. Oblíbenou pohádku Hrátky s čertem natočenou v roce 1956 podle stejnojmenné divadelní hry Jana Drdy uvede 29. prosince ve 14:40 Televize Seznam.
Hřmotný chlápek s dunivým hlasem
V roli nebojácného Martina Kabáta se svým nezapomenutelně hřmotným způsobem představil Josef Bek. Za zmínku jistě stojí, že jedním z hlavních kandidátů na její ztvárnění byl i Karel Höger. Režisér Josef Mach dal ale přednost Bekovi, který byl tehdy velmi populární, a navíc lépe splňoval představy o bodrém chlapíkovi z lidu.
Herec s hlasem jako zvon toužil v mládí ze všeho nejvíc po kariéře fotbalisty, ale po nástupu na obchodní akademii objevil krásu prken, jež znamenají svět. Šel si za svým snem, stal se hercem a udělal dobře – byl to živel v tom nejlepším smyslu slova, který uměl navázat bezprostřední kontakt s publikem, a přesvědčivě zvládal všechny herecké polohy.
Za svou dlouhou kariéru se Bek objevil v téměř sedmdesáti filmech, ve dvou stovkách různých televizních pořadů a několika desítkách divadelních her. Uměl to také velmi dobře s s něžným pohlavím, které lákal na svou urostlou postavu, podmanivý hlas a věčný úsměv.
Jak to bylo s Káčou a Dišperandou
O roli služky Káči se ucházela mimo jiné i Dana Medřická, ale režisér si nakonec vybral tehdy ještě nepříliš známou, leč pohlednou a temperamentní Evu Klepáčovou. Její manžel Josef Zíma se později nechal slyšet, že si toho velmi vážila a moc ráda vzpomínala i na natáčení.
Role princezny Dišperandy byla původně nabídnuta nadějné herečce Janě Rybářové, která ji ale odmítla. A tak ji dostala Alena Vránová, která se čtyři roky předtím proslavila v pohádce Pyšná princezna.
Tehdy se také sblížila s představitelem krále Miroslava Vladimírem Rážem – a společné obsazení je čekalo i v Hrátkách s čertem. Jenže tentokrát nehráli zamilovaný pár. Ráž zde hraje vládce pekel Solferna. Mimochodem, odborníci na military si všimli, že jeho postava má při námluvách na hradě u pasu esesáckou dýku.
Ze zákulisí
Děj pohádky se odehrává v kulisách podle předlohy malíře Josefa Lady. Anilinové barvy, které tvůrci použili, byly ale jedovaté, a někteří herci museli proto po natáčení vyhledat lékařskou péči.
Jméno loupežníka Sarky Farky (Jaroslav Vojta) pochází z maďarštiny (szarka farka) a znamená „stračí ocas“. Titul Otec Školastikus (František Smolík) je odvozen od pojmu „scholastika“. Ten označuje jednu z etap středověké filozofie pojmenovanou podle scholastické metody, kterou se tehdy řešily disputace na akademické půdě.
