Článek
Hráč na banjo a kazoo, zpěvák, bavič, textař, skladatel, komik, kreslíř, humorista a autor deskových her, ale také ekonomický inženýr a vynálezce kytarového keyboardu zvaného guitariano – tím vším je Ivan Mládek (82), kterého tak lze právem považovat za renesančního člověka, přestože on sám by se proti tomuto označení možná ohradil.
Každopádně na písničkách Ivana Mládka a jeho Banjo Bandu vyrostly snad všechny „Husákovy děti“ a zpívají a notují si je s chutí dodnes. I když třeba neznají celý text, jejich refrén zvládne u táboráku snad každý, ať už je to Jožin z bažin, Neopatrný křeček, Praha – Prčice, Linda či Jez.
Muzikantem z nouze
K hudbě se ale absolvent VŠE dostal oklikou. V mládí ho chytla kytara a banjo a vystupoval s různými soubory. Jenže v roce 1968 utekl do Francie a po návratu dostal od úřadů nálepku protisocialistického živlu a emigranta. Jako ekonom pracovat nemohl, a tak se s tím vypořádal po svém – v 70. letech založil Banjo Band.
Kapela, která údajně vznikla z hecu v hospodě, hrála nejdřív jenom instrumentálky. Pořadatelé je ale nutili zpívat. „První písnička byla Rožnovské hodiny. Díky Zdeňkovi Svěrákovi a jeho textům, které jsme nazpívali, nás pak začali brát vážně,“ uvedl Mládek v pořadu ČRo Moje hvězdy. „Například mě napadlo napsat písničku se sloganem Yes, Yes, No, No, a tak vznikl Jez.“
Mládek také prozradil, že v mládí naposlouchal tisíce hodin ragtimů, neworleanských skiflů, dixielandů, swingových kapel Fatse Wallera, Bennyho Goodmana a Django Reinhardta, takže v jeho melodiích lze vystopovat i vliv těchto gigantů.
Jožin měl být o úchylovi
Nejslavnější hit Jožin z bažin, který je plný typicky českého humoru, překvapivě bodoval i za našimi hranicemi – v Polsku, Rusku, Itálii a v Německu. V Maďarsku z něj chtěli dokonce udělat fotbalovou hymnu. Písničku zahrála ve vyprodané O2 Aréně i světoznámá Metallica.
Jak Jožin vlastně vznikl? Podle Mládka to bylo na zakázku od jistého Zdeňka Navrátila ze Zlína: „Měl básničku o Jožinovi, který se vynořoval z bažiny, a obnažoval se kolemjdoucím pracovnicím obuvnických závodů. Za demižon slivovice si přál, abych jeho srdcervoucí báseň zhudebnil a natočil v rozhlase. Píseň o úchylovi by ale u tehdejších cenzorů neprošla, a tak jsem musel vyrobit i text. Úplně vymyšlenou dadaistickou pohádku…“ prozradil v rozhovoru pro novinky.cz.
Radosti všedního života
Ivan Mládek se od 70. let věnuje také malování, kdy začal s antiperspektivou. Teď ale tvoří minimalistické obrazy, kdy se snaží namalovat co nejméně tahy nějakou legraci. Psaní písniček, scének a monologů pověsil dávno na hřebík a dělá už jen to, co mu přináší největší radost. Kromě malování jezdí s kapelou nebo brnká na kytaru pro vlastní potěšení.
A také prý dělá vše pro to, aby rychle stárnul – v jednom rozhovoru na sebe prozradil, že se přejídá, pije pivo, nesportuje, nechodí na procházky a asi tak desetkrát denně se vytočí do bezvědomí, protože nemůže něco najít. A protože v těchto dnech Ivan Mládek oslaví osmdesátiny, přejeme, ať mu tento specifický přístup k životu vydrží co nejdéle.
