Článek
U známých osobností má většina z nás nastaven vlastní metr. Ve společnosti se tak může stát, že zatímco část lidí nějakého herce pochválí a považuje ho za jedinečného a nenahraditelného, druzí se štětí, že dotyčného buď nesnášejí, nebo že je jim lhostejný. U Ivy Janžurové (83) panuje ale vzácná shoda – milují ji všichni bez rozdílu. Není divu. Sympatická dáma, která v těchto dnech slaví jubileum, je nejen vynikající herečka a komička mimořádných kvalit, ale i veskrze pozitivní osobnost, která kolem sebe šíří pohodu a dobrou náladu.
Co ovlivnil Wolkerův Prostějov
Teď si představte, že jsme toto „rodinné stříbro“ vůbec nemuseli mít. Iva Janžurová (*19. 5. 1941), která pochází z učitelské rodiny, totiž původně zvažovala kantorskou dráhu a vystudovala pedagogické gymnázium v Českých Budějovicích.
Během studií v ní ale začala klíčit láska ke kumštu: „Tehdy vznikla recitační přehlídka Wolkerův Prostějov, které jsem se dvakrát zúčastnila. Ta byla pro mě velmi důležitá, protože až tam jsem se dozvěděla, že existuje nějaká herecká škola. Předtím jsem se při škole zabývala vším možným. Dělala jsem gymnastiku, hrála košíkovou, chodila jsem do fotokroužku, psala jsem do školního časopisu,“ prozradila herečka v interview pro Český rozhlas.
Herečka s nezaměnitelným smíchem
Po absolutoriu na DAMU působila rok v angažmá libereckého Divadla F. X. Šaldy. Odtud přešla v roce 1964 do Divadla na Vinohradech, kde strávila více než dvě dekády. Od roku 1988 je členkou činohry Národního divadla. Pokud chcete Ivu Janžurovou spatřit naživo, zkuste sehnat lístky na Audienci u královny, ve které hraje britskou panovnici Alžbětu II. Jde o mimořádný divácký zážitek, který se vám vepíše hluboko do srdce.
Oblíbenou herečku známe pochopitelně také z filmu a z televize. První výrazný úspěch na stříbrném plátně jí přinesla postava vdovy Kristy ve válečném dramatu Kočár do Vídně (1966). Ačkoli se objevila i v dalších dramatických dílech, mj. v Petrolejových lampách (1971) či Morgianě (1972), většina diváků ji má spojenou s komediálními rolemi.
Protože jejich výčet by zabral velké množství prostoru, připomeňme alespoň filmy Svatba jako řemen (1967), Světáci (1969), Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Pane, vy jste vdova! (oba 1970), Drahé tety a já (1974) nebo Marečku, podejte mi pero! (1976). Hereččina filmografie čítá i celou řadu televizních postav, za všechny jmenujme alespoň její Šárku z legendárního seriálu Píseň pro Rudolfa III. (1967) nebo sestru Huňkovou z divácky oblíbené Nemocnice na kraji města (1977).
Šťastná partnerka, máma i babička
Hereččiným životním partnerem byl o 14 let starší herec a režisér Stanislav Remunda (†84). Přestože měli dvě dcery, Sabinu (49) a Teodoru (47), a prožili spolu víc než čtyři desítky let, nikdy se nevzali. Vztah bez úředního posvěcení jim vyhovoval údajně i proto, že ani jeden nechtěl riskovat případné rozvodové tahanice.
Každopádně jim to klapalo a jeden druhému byli vždycky velkou oporou. „Naše láska nekončí Stanislavovým odchodem, ale až tím mým,“ řekla Janžurová po Remundově smrti v roce 2012.
Oblíbené herečce dnes dělají radost dcery, které se obě vydaly v rodičovských stopách, a s chutí si užívá i babičkovské role. Ke kulatinám jí přejeme nejen hodně zdraví a rodinné pohody, ale i dalších dobrých scénářů.
