Článek
Pokud máte rádi Vlastimila Brodského, určitě si nenechte ujít neprávem opomíjený film Smích se lepí na paty (1986), který 25. května odvysílá Televize Seznam. Oblíbený herec v něm ztvárnil stárnoucího venkovana Josku Platejze, který je spolu s Jakubem lhářem (1974) a Františkem Hánou z Babího léta (2001) jednou z jeho stěžejních filmových postav.
Velký herecký koncert předvedli kromě Brodského i další protagonisté snímku: Jiřina Bohdalová coby Helena a Josef Kemr a Petr Čepek v rolích kamarádů hlavního hrdiny.
Joska je venkovský všeuměl, a tak trochu i pábitel, který se kvůli své dobrosrdečné naivitě dostává neustále do nějakých problémů. Žije ve své podkrkonošské chalupě, ke které si svedl horský potůček, a zřídil si pstruhové nádrže. Navíc si postavil větrnou elektrárnu, lanovku na dřevo a v chalupě má i klimatizaci. A jako by toho nebylo málo: vyvařuje také pro partu lesních dělníků.
Tvrdí, že nejlepší je být sám, ale přesto se neustále obklopuje lidmi. Není divu, že jednoho dne podlehne šarmu dámy středních let. Nemusí ji ani moc přemlouvat, aby za ním přijela. Vypadá to, že se rodí velká láska…
Film vznikl pod režijní taktovkou Hynka Bočana, který se v 80. letech věnoval především televizní tvorbě, a jeho melancholická komedie „s příchutí pelyňku“ patří spolu s pohádkou S čerty nejsou žerty (1984) k tomu nejlepšímu, co za normalizace natočil.
Improvizace byla vítána
O tom, že hlavního hrdinu ztvární Vlastimil Brodský, měl režisér jasno hned od počátku. Proto ho také spolu se scenáristou Pavlem Fialou přizval k psaní scénáře, aby do něj vnášel vlastní návrhy a podněty, a upravil si dialogy podle svých představ.
Bočan také nenamítal nic proti případné improvizaci: „Před realizací filmu jsme si řekli, že jakákoliv improvizace v duchu zaměření scénáře je vítána, že my za kamerou jsme připraveni psychicky i fyzicky na všechna dílčí vybočení od litery scénáře. Taky se to několikrát stalo…“ řekl.
Původní námět naštěstí zapadl
Původní námět neměl přitom s výsledným filmem prakticky nic společného. Na Barrandově vznikl nápad, že příběh bude pojednávat o bláznivém staviteli protiatomového krytu. Brodský tak měl hrát staříka, který své rodině staví bunkr. Vtip měl být v tom, že s rodinou moc nevychází, a vše mu navíc rozmlouvá malý vnuk, protože kryt je kvůli chybějícím filtrům nefunkční.
V té době se u nás totiž hodně mluvilo a psalo o hrozící válce a „in“ byla myšlenka, že každá slušná rodina by měla mít svůj vlastní bunkr. „No neuvěřitelná blbost,“ nechal se slyšet režisér, který byl rád, že námět padl, a on mohl nakonec natočit půvabnou komedii o hledání smyslu života a štěstí.
Na place vládla pohoda
Jak známo, Brodský byl gentleman, a tak kolegyni Bohdalové přinesl na první natáčecí den kytici růží. Samozřejmě, že oba herci se znali z divadla i z jiných filmových projektů, kterých se společně účastnili, ale „Bróďa“ chtěl tímto gestem navodit co nejlepší herecké souznění.
Zajímavá je postava Petra Čepka, který hraje jednoho z Joskových kamarádů. Herec v roli mírného, lehce rozpačitého hajného Fandy vystoupil z šablony výbušných charakterů, jež v té době často ztělesňoval. Režisér se také netajil nadšením z chemie, která na place vládla: „Už jenom vidět Brodského, Kemra a Čepka hrát mariáš byl zážitek. To máte pocit, že to tak skutečně je, že to nemůže být jinak a všechno je v nejlepším pořádku,“ prozradil.
Při natáčení scén v mrazivých zimních exteriérech se herci museli zahřívat grogem. Podle pamětníků ho nejvíc vypili Petr Čepek a Ladislav Křiváček, který hrál lesního dělníka Mirka.