Článek
Herec Jan Tříska (†80), který je neodmyslitelně spjat s filmovou rolí přísného učitele Igora Hnízda ve snímku Obecná škola, se i dva roky před osmdesátkou udržuje ve skvělé formě.
O tom, že má fyzičku jako hrom, se diváci mohou přesvědčit v seriálu Tomáše Magnuska Stopy života, kde si v díle nazvaném Bílý střelec zahrál nerudného starce a tyrana rodiny v jednom. S činkami v ruce to Igoru Hnízdovi v důchodu slušelo jako zamlada. V seriálu byl ale viděn i v jiné pozici - navlečený do proužkovaného pyžama takřka dětské velikosti, s kanylou na ruce a usazen do invalidního vozíku, což byl obrat o 180 stupňů.
Kvůli dvěma natáčecím dnům Tříska neváhal podniknout dvacetihodinovou cestu z Kalifornie do Česka. A pak se zase dvacet hodin vracet zpátky. Na návštěvu rodné Prahy ale mohl zapomenout. Z letiště ho převezli rovnou do Domova důchodců v Novém Městě nad Metují. Právě tam totiž umístili jeho seriálovou postavu nerudného starce.
„Nechci si myslet, že mi takové role dávají režiséři úmyslně. Možná za to může Král Lear, kterého jsem začal hrát před lety na Hradě. To byl člověk věčně naštvaný a v neustálém konfliktu se svým okolím,“ tvrdil Tříska po jedné vypjaté scéně.
Ač tamní domov seniorů patřil rozhodně k těm lepším, tíživá atmosféra prostředí na herce dolehla. „Všichni se od sebe snažíme odstrkávat to depresivní okolí, ve kterém zrovna natáčíme, protože být v nemocnici a hrát nemocného člověka, který leží v posteli, není nic příjemného. Já mám pocit, že na mě leze nějaká nemoc, že za chvilku určitě onemocním. I když mám tu roli opravdu rád, těším se každou vteřinou, že odsud vypadnu,“ přiznal bez skrupulí Tříska, plně si vědom toho, že pacienti, které mezi klapkami potkával na chodbách, jsou jeho vrstevníci.
„Bohužel si umím představit, že by mě něco takového mohlo také potkat. Doléhá to tady na mě a děsím se toho,“ netajil úzkost herec.
Mezi klapkami byl Tříska vzdálený všem těm nerudným chlápkům, které během kariéry ztvárnil. Zvyklý z amerických produkcí by si mohl nadiktovat vlastní karavan s osobní maskérkou, kostymérkou a produkční. Namísto toho vzal zavděk jediné společné místnosti a tam se scénářem v ruce tiše čekal na další záběry.
"Přístup při natáčení v Americe a v Česku je naprosto odlišný. Tam se nikdy nestane, aby mezi klapkami padaly vtipy, skončí klapka a začíná příprava na další, každý se soustředí na svoji práci. Neslyšeli byste spadnout špendlík. Tady je ještě vteřinu před klapkou samá legrace. Každé má svoje, nemůžu říct, co mi vyhovuje lépe. Někdy bych tady užil více klidu, někdy bych tam užil více uvolnění," shrnul své dojmy Tříska.
