Článek
Ačkoli Vladimír Pucholt slaví 30. prosince osmdesátiny, v našich myslích zůstane už navždy mladíčkem – ať už je to zednický učeň Čenda z Černého Petra (1963), zamilovaný Filip ze Starců na chmelu (1964), přelétavý klavírista Milda z Lásek jedné plavovlásky (1965) nebo agilní esenbácké ucho ze Svatby jako řemen (1967).
Pucholt byl také v letech 1965 až 1967 jedním z největších lákadel pražského Činoherního klubu, kde se tehdy sešly mimořádné herecké osobnosti. Jeden zakládajících členů tohoto souboru Jan Kačer (86) později prohlásil: „Chtěl jsem, aby to byli lidi, kteří nenáviděli totalitu, měli v sobě fantazii, tvořivost, svobodu.“
Zapovězená medicína
Ač měl Vladimír Pucholt obrovský herecký talent tkvící v přirozeném projevu, jeho snem byla vždycky medicína. V rodné zemi se ale na ni kvůli svému „buržoaznímu původu“ nemohl hlásit. Pucholtův otec byl profesí advokát, který se po roce 1948 odmítl touto profesí živit s tím, že v bezprávním státě to dělat nebude. Živil se pak jako tramvaják nebo pomocník na stavbách a jeho syn nedostal žádné doporučení na vysokou školu.
Pucholtovým snem bylo vedle medicíny i studium jazyků, jenže i tady byl bez šance. Nad jeho kádrovým profilem přimhouřili oči pouze na DAMU, ale ani tam se napoprvé nedostal.
„Jedna z rolí, kterou jsem předváděl, byla postava lékaře, prvního asistenta z Čapkovy Bílé nemoci. Možná že osud svým zvláštním smyslem pro humor naznačil, co se mnou nakonec bude,“ vzpomínal později Pucholt, který se po čase na DAMU přihlásil podruhé a byl přijat. Herectví absolvoval v roce 1965.
Musel začít znovu od píky
Nakonec se tento talent od pánaboha rozhodl odjet v roce 1967 do Anglie, aby si tu splnil si svůj sen stát se lékařem. Začátky nebyly vůbec lehké a zpočátku musel brát každou práci, která se mu zrovna naskytla. Bylo mu pětadvacet, když obeslal britské lékařské fakulty přihláškou ke studiu. Uspěl v Sheffieldu. Absolvoval v roce 1974 a začal pracovat jako pediatr se specializací na neonatologii.
V roce 1981 se se svou britskou manželkou Rosemary, se kterou má dvě děti, odstěhoval do Kanady, kde byla po jeho specializaci velká poptávka. Jako lékař byl nesmírně oblíbený a malí pacienti i jejich rodiče ho zbožňovali. Velmi těžce také nesli, když se před časem rozhodl odejít do penze.
Překvápko pro potomky
Po odchodu z Československa se před kamerou objevil jen dvakrát: v německém TV dramatu Malatesta (1970) a pak ještě ve filmu Vojtěcha Jasného (†93) Návrat ztraceného ráje (1999). V roce 2011 také nastudoval s Janem Kačerem hru Pavla Landovského (†78) Hodinový hoteliér. Chtěli tím nemocnému kolegovi vrátit chuť do života. Scénické čtení proběhlo nakonec komorně. Při jedné návštěvě Prahy Pucholt také prozradil, že syn Lyndsey ani dcera Camilla dlouho netušili, že jejich otec točil v rodné zemi filmy a hrál divadlo. A že byl úspěšný. Každopádně, za herecké výkony ho prý příliš nechválili.
