Článek
Někteří herci mají tu smůlu, že je režiséři obsazují převážně do rolí nejrůznějších nesympatických týpků, intrikánů, skrblíků a necitelných „studených čumáků“. A právě takto si filmaři zaškatulkovali i Františka Kreuzmanna staršího (11. 10. 1895 – 28. 12. 1960), od jehož narození nedávno uplynulo 125 let.
Všichni si ho pamatujeme jako přísného profesora Lejsala („Ich habe gesagt!“) ze študácké komedie Škola, základ života (1938) a nekompromisního tělocvikáře Tuříka z Cesty do hlubin študákovy duše (1939), pro kterého byl dřep alfou omegou pohybového nadání.
Copak nevíte, jak se prchá?
Vzpomínáte? Během konference ho ředitel školy prosí, aby se slitoval nad snaživým šplhounem Mazánkem a dal mu lepší známku. Kreuzmann coby Tuřík mu oponuje a názorně předvede, jak má vypadat správný dřep: „Takhle má vypadati dřep, pane řediteli. Pevný, pružný a vyvážený. Nemohu přeci dát septimánovi chvalitebnou, když se mi v dřepu svalí na záda.“ Ředitel: „Nad Mazánkem byste snad mohl zamhouřit oko.“ A profesor Tuřík: „No, nad Mazánkem ano, ale nad jeho dřepy nikdy!“
Jako Tuřík bojoval s nešikovným Mazánkem i na dalších frontách – v jedné scéně na něj natrefí na školní chodbě a ptá se ho, co tam dělá. Mazánek: „Prosím, pane profesore, já prchám. Tuřík: „Prcháte, copak vy nevíte, jak se prchá?“ A opět dojde na názornou ukázku. Nejen v tomto případě projevil Kreuzmann své komediální vlohy a je velká škoda, že toho režiséři příliš nevyužívali.
Všestranný talent
Byl to také výborný zpěvák. Však také v letech 1923 až 1932 nahrál velké množství desek. A uměl i skvěle tančit a všeobecně byl pohybově nadaný. V kondici se udržoval sportem, mimo jiné hrál aktivně fotbal. I proto mu role tělocvikáře Tuříka sedla jako ulitá.
Záporáky hrál skvěle
V letech 1936 až 1945 patřil Kreuzmann k nejobsazovanějším českým hercům. V roce 1938 si zahrál dokonce v 19 filmech. Z jeho dalších záporných kreací si připomeňme alespoň zloděje psů Beznosku v Batalionu (1937), chlípného otčíma v Panenství (1937), podvodného hofmistra Felixe z Hasenburka z komedie Cech panen kutnohorských (1938), chamtivého příbuzného Oskara z veselohry Tetička (1941) či úlisného podnikatele Anatola Kozla z další komedie U pěti veverek (1944).
Velké množství postav, tentokrát všech žánrů, ztvárnil na divadelních prknech, v letech 1926 – 1940 působil v Divadle na Vinohradech a dalších dvacet let, až do své smrti, pak na naší první scéně.
Geny se nezapřou
František Kreuzmann starší zdědil nadání po svém otci Adolfu Kreuzmannovi (†83), který byl známým činoherním hercem. „Potatila se“ i jeho sestra Anna Kreuzmannová (†95).
Sám Kreuzmann se pak stal otcem herečky Aleny Kreuzmannové (†63), která se proslavila především na divadelních prknech. V rodinné tradici pokračuje i jeho vnuk František Kreuzmann mladší (57).
On sám už dědečka nezažil, ale v rozhlasovém Tandemu Jana Rosáka na něj zavzpomínal takto: „A jinak to byl, co vím, co mi říkala maminka, babička, úžasně hodný člověk, ale neskutečný pedant na pořádek. A vím, že my jsme třeba měli, taky mi to bylo vyprávěno, černý lakovaný nábytek v bytě, a tak babička Valinka vždycky utřela, než přišel dědeček ze zkoušky všechno to černý lakovaný, aby na tom nebyl prach. Dědeček přišel, podíval se proti světlu a říkal: Valinko, tys neuklízela, viď?“
