Článek
Určitě si vybavíte scénu z filmu Vesničko má středisková (1985), kdy si výčepní Rambousek stěžuje, že ho bolí to i ono a že v noci nespí. A doktor mu nabízí lázně – jenže ty Rambouskovi nedělají dobře. U moře zase trpí průjmy. A nemůže ani do Tater, protože nesnáší výšky. A tak mu svérázný lékař poradí, ať jede do Pelhřimova a prohlédne si krematorium, ať ví, do čeho jde.
Roli tohoto hypochondrického pacienta ztvárnil nezapomenutelně „velký herec malých rolí“ Jiří Lír (19. 6. 1923 – 20. 8. 1995) a zřejmě se jí nejvíc zapsal do paměti diváků.
Jak známo, v Pelhřimově žádné krematorium není, kuriózní ale je, že právě Lír se v tomto městě narodil. A vůbec mu nevadilo, že filmaři tahají diváky za nos. „Proč bych se ozýval? Vždyť to byl fór!“ zareagoval s úsměvem v jednom rozhovoru, ve kterém také přiznal, že díky Vesničce se sblížil s představitelem doktora Skružného Rudolfem Hrušínským (†73). Ten prý po premiéře přinesl dva panáky a nabídl Lírovi tykání. Znali se sice už pětadvacet let, ale na tykání došlo až po Vesničce.
Vynikal v každé roli
Mimochodem, v Pelhřimově se narodila řada známých osobností, například bratři Lubomír (†92) a Oldřich (†62) Lipští. Další zdejší rodák Jiří Lír působil zdánlivě nenápadně, ale vůbec to neodpovídalo skutečnosti. I když hrál jen menší role, v žádném z filmů nezapadl. Desítky číšníků, komorníků či úředníků dokázal ztvárnit tak osobitě, že se nesmazatelně zapsali do historie české kinematografie.
Můžeme si připomenout třeba jeho „němého“ studenta Dudka z večerní průmyslovky z komedie Marečku, podejte mi pero! (1976). Snad každý si vybaví i jeho stoicky klidného vrchního pronášejícího osudovou větu „Což takhle dát si špenát?“ ve stejnojmenném filmu z roku 1977.
To, že nedostává větší příležitosti, Jiřího Líra sice zpočátku mrzelo, ale nakonec se s tím smířil. Na nezájem filmařů si navíc nemohl stěžovat, protože se objevil celkem v 180 titulech, především komediálních. Na sklonku života také vydal vzpomínkovou knihu, kterou vtipně nazval Ve vedlejší roli Jiří Lír.
Nežádoucí satira
S pelhřimovskými souputníky, bratry Lipskými, založil těsně po válce pražské Divadlo satiry, na jehož prknech se sešel mj. se Stellou Zázvorkovou (†83), Vlastimilem Brodským (†81), Miroslavem Horníčkem (†84) nebo s Milošem Kopeckým (†73).
Bohužel nastupující režim se slova „satira“ bál, a tak nechal nadějné divadlo zavřít. Lír později vystřídal celou řadu divadelních souborů, mimo jiné Realistické divadlo v Praze, scény v Českých Budějovicích a Pardubicích, působil i v pražském Rokoku, Divadle Na zábradlí či v Činoherním klubu.
Šlo mu to i u malířského stojanu
A tohle vás možná překvapí. Jiří Lír uměl nádherně malovat. Umělecké geny zdědil po svém otci, uznávaném malíři. Jakmile měl chvíli času, postavil se k malířskému stojanu a tvořil. Byl také členem spolku Herci malují. Jeho obrazy byly natolik zdařilé, že dnes zdobí domácnost mnoha jeho slavných kolegů, pro které maloval na objednávku. Stačilo si říct jenom téma.
Oblíbený herec zemřel na sklonku roku 1995. Příčinou úmrtí byla rakovina kostí.
