Článek
Zahrál si v hollywoodském trháku Harry Potter a Ohnivý pohár po boku hlavní postavy, ale na svém kontě má spoustu rolí v zahraničních filmech či seriálech. A teď duchaří v tom českém komediálním. Predrag Bjelac žije 30 let v Čechách, kde poznal manželku. Prozradil nám toho víc, třeba i to, že nemusí knedlíky.
Pro naše diváky je kriminálník Chřestýš z Ro(c)ku podvraťáků, gangster a mafián třeba z filmů Ganster Ka nebo ze seriálu Rapl. Není divu, že ho tvůrci stále obsazují do rolí „zlounů“, může za to jeho démonický vzhled, chraplavý hlas a jižanský přízvuk.
„Už mi to docela vadí, zvlášť tady, kde se nacházejí různí mafiáni z Balkánu. Shodil jsem vlasy a doufal, že začnu dostávat role seriózních mužů. Čekám,“ řekl Super.cz se smíchem o své nálepce. Po tatínkovi Srb, po mamince Chorvat se stále cítí být spíš Jugoslávcem.
„Beru je jako jeden národ, který kdysi rozdělila víra, protože Chorvaté jsou většinou katolíci a Srbové pravoslavní.“ A právě kvůli tomu se ocitl v Čechách, když vypukla válka. Utekl k nám 5. října 1992, takže oslaví 30 let zdejšího pobytu. Z toho posledních pět roků má i české občanství.
Byla čeština obtížná? „Ano i ne, jde o příbuzné jazyky, ale já tu nechodil do školy, učil jsem se z televize a z novin.“ Do války působil v Bělehradě jako herec, poté, co v roce 1986 vystudoval Bělehradskou univerzitu dramatického umění. U nás léta netočil, podnikal, věnoval se video distribuci.
První role v Čechách přišla náhodou. Pomáhal, kvůli znalosti angličtiny, vybírat herce z bývalé Jugoslávie, kteří sem přijížděli na rozsáhlý casting do britského tříhodinového dramatu Warriors – Válečníci (1999), o válce v Bosně. „Já byl úplně klidný, s ničím jsem nepočítal. A na konci mi režisér řekl, že mě chce.“
Kvůli náročnějším rolím prochází průpravou od kaskadérů, které si pochvaluje, často se setkává s legendárním Petrem Drozdou. „Před dvěma roky jsem natáčel v Bělehradě s Američany fantasy seriál The Outpost, absolvoval jsem všechny akční scény, se mnou i kaskadér, a nakonec šly moje. Bylo to vyčerpávající, v zimě, v těžkých středověkých zbrojích, což pomáhá, drží tělo, chrání od zranění, ale jsou důležité i kvůli výrazu.“
Po kom zdědil herecký talent? Po tatínkovi ne, byl plukovník, zato Predragova (59) maminka Ljerka inklinovala k umění, sbírala obrazy a hezké věci. Jméno dostala po někdejší chorvatské herečce a vybral ho její tatínek. Děda byl vysoký, urostlý muž, herec (193 cm) měl však vysoké oba rodiče.
Pedja (Pedža), jak si nechá říkat, nemá sourozence. „Naši mě měli v pozdějším věku, tátovi bylo 38 a mámě 36. Tehdy to bylo hodně neobvyklé, pamatuji se, že jsem měl nejstarší rodiče ve třídě. Někdy jsem se i styděl. Dneska je to normálka,“ směje se.
„Já začal a zároveň skončil s dětmi v 46!“ Herec má dvojčata, kterým letos v září bude čtrnáct. Deset let je rozvedený a skoro stejně dlouhou dobu má přítelkyni, první mezinárodně uznávanou černohorskou režisérku. „Chce se vdávat,“ říká s pobaveným výrazem.
Dcery Una a Tara žijí s mámou v Bělehradě, kde Pedja tráví právě kvůli dětem co nejvíc času. K nám létá podle toho, kdy má natáčení. Dvojčata se narodila u nás, ale po rozvodu se bývalá manželka Katarina, s níž se seznámil v Praze, velmi rychle vrátila do Bělehradu.
Holky jdou do puberty a jejich tátu trochu zneklidňuje, že nemají představu, co by chtěly dělat. „Já v jejich věku chtěl být architektem, proto jsem šel na přírodně-matematické gymnázium. V půlce mi došlo, že to není pro mě. Začal jsem se zabývat herectvím.“
Hodně natáčí, takže dost času tráví na cestách, nemá moc volna. „Věnuji se dětem, přítelkyni, která také často cestuje. Je z Černé Hory, kromě režie učí jako profesorka na fakultě dramatických umění filmovou režii.“
Snaží se vyladit společný čas, rád pobývá doma, v bytě po rodičích, který zrekonstruoval. Žije v Novém Bělehradě, přes řeku, město blokují každé odpoledne obrovské fronty aut. „Kvůli dětem plánuji výhledově nějakou změnu. Holky žijí s mámou, oficiálně se vídáme každý druhý víkend, snažíme se i častěji,“ svěřil Super.cz.
Společně vyrážejí na kolo, do kina, do restaurace. „To, když nevařím. Já si vaření užívám, baví mě, krásně při tom relaxuji.“ A jak mu chutná česká kuchyně? „Částečně, protože se musím starat na prvním místě o zdraví a pak také o linii. Knedlíky ne, ty ne,“ prozradil na závěr našeho povídání.
