Článek
Jedno jí nelze upřít! Má velkou odvahu a nebojí se o věcech mluvit upřímně a na rovinu. Včetně těch, na které není tak úplně pyšná. Marie Růžičková se rozhodla jít s kůží na trh a rozpovídala se o dobách, kdy si vydělávala tancem u tyče.
Zlí jazykové mohou namítnout, že svůj život prodává jako housku na krámě, ona sama si z toho ale nic nedělá. Hejtry přestala řešit už dávno. A protože se jí na minulost stále někdo ptá a fanoušky to jednoduše zajímá, rozhodla se jít všemu naproti a říct o sobě všechno.
Světu tak na placené platformě vyprávěla o pohádkové svatbě, seznámení s manželem, hokejovým trenérem Vladimírem Růžičkou i složitém dětství a psychických problémech, kvůli kterým skončila v péči lékařů. Nyní se rozhodla uvést na pravou míru další kapitolu svého života, která se týká tancování u tyče.
Tím si roky velmi slušně vydělávala. Přiznala však, že začátky nebyly jednoduché, spíš krušné a že s postupem času přišla na to, že to není práce, kterou by chtěla dělat moc dlouho. „Byl to hrozný zápřah, ten prodloužený víkend utekl strašně rychle, byl to jeden velký kolotoč,“ nechala se slyšet Růžičková, která na práci, která jí změnila život, narazila náhodou. Muž s nabídkou ji odchytil v obchodním centru, když jí bylo dvacet. Vysvětlil jí, co a jak, a ona kývla.
„Do všeho jsem šla po hlavě. Neumím si představit, že by něco takovýho zažívala moje dcera,“ vyděsila se s odstupem času.
První zkušenost prý byla nezapomenutelná. Hodně jí prý pomohla ostatní děvčata, která s ní v klubu v Německu také tančila. „Než jsem vyšla na pódium, mi dost trvalo. Naštěstí jsem se uměla hýbat, tanec mě bavil a uměla jsem německy. Ale představa je jedna věc a realita věc druhá,“ doplnila Marie, která si musela pomoct pár panáky něčeho ostřejšího. I tak půl hodiny po odtančení svého čísla probrečela.
„Strašně jsem se styděla, bylo mi hrozně. Vůbec jsem to nezvládala. Ale zatnula jsem zuby a hecla se,“ svěřila se ve svém podcastu. Představu, že si na vysněné auto, pěkné oblečení a byt bude vydělávat třeba za pokladnou, záhy zaplašila. Našla způsob, jak si vše dopřát o dost dřív.
Postupem času si zvykla a byla si mnohem jistější. Dost pomohly i peníze, které si vydělala. První honorář za prodloužený víkend činil bezmála 30 tisíc, což bylo v té době hodně slušné. „Nevěřila jsem vlastním očím. V tu chvíli jsem zahodila stud a řekla si, že odteď je tohle moje práce,“ zařekla se a tanci u tyče se věnovala dalších sedm let.
