Článek
Jakou hlášku si vybavíte na první dobrou, když se mluví o filmu Na samotě u lesa? Určitě „Chčije a chčije…“, kterou pronese děda Komárek v podání Josefa Kemra. Jeho předobrazem byl jistý pan Lukšíček, od kterého chtěli svého času pánové Svěrák a Smoljak koupit chalupu. Důchodce jim ji dva roky sliboval s tím, že prodá krávu a na jaře už nezaseje, ale nakonec ji neprodal.
Dokonce i legendární hláška pochází z úst svérázného pana Lukšíčka. Komedii Na samotě u lesa uvidíte 31. května ve 20 hodin na Televizi Seznam. A těšit se můžete i na další nezapomenutelné hlášky, například na: „To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou,“ nebo „On teda cihlu do ruky nevezme, ale odborník je to na slovo vzatý.“
Tvůrci čelili zákazům
Protože film vznikal za normalizace, neobešel se bez zákazů a úprav. Jeho režisér Jiří Menzel i oba scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak se tak potýkali s řadou problémů. Jedním z nich bylo obsazení Josefa Kemra. Herce, který byl věřící, totiž tehdejší vrchnost dvakrát nemusela. Menzel si ho prosadil až díky tomu, že děda Komárek musel umět posekat trávu kosou, což žádný jiný herec kromě Kemra neuměl. Mimochodem, Josef Kemr hrál ve filmu sedmdesátníka, ve skutečnosti mu ale bylo 54 let.
Menzel si musel také vydupat Jana Třísku do role MUDr. Houdka. Ten zase vadil kvůli svému „protisocialistickému smýšlení“. A protože herec rok po natáčení emigroval do Kanady, byly s ním při repríze filmu v Čs. televizi před rokem 1989 všechny scény vystříhány.
Vrchnímu barrandovskému cenzorovi Ludvíku Tomanovi také vadilo, že na hřbitově bylo příliš mnoho křížů! Dokonce prý zvažoval, že kvůli tomu film stopne. Nelíbilo se mu také amatérské hraní Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka a tvrdil, že ho nepřijmou ani diváci.
„Pan otec“ a kuňkající žáby
Chalupa, kam za dědou Komárkem jezdili Lavičkovi, se nachází na samotě Svídí mezi obcemi Obděnice a Radešice na Příbramsku. Původně zvažovaný objekt v okolí vrchu Melechov u Ledče nad Sázavou kameraman Jaromír Šofr odmítl s tím, že slunce tam svítí jen několik hodin denně a čas na natáčení by byl hodně omezený.
„Hlavní důvod byl ten, že filmová chalupa, kde se nakonec natáčelo, byla blízko jeho chalupy,“ smál se později Zdeněk Svěrák.
Exteriéry mlýna, kam jezdil Lavičkův kamarád ing. Radim Zvon neboli „pan otec“ (Ladislav Smoljak) s manželkou Martou (Naďa Urbánková), se nachází v Nedvězí u Rabyně na Benešovsku. Ve filmu se objevily i další dva mlýny – v jednom byly interiéry, v dalším mlýnice a mlýnské kolo.
Scéna, kde Ladislav Smoljak předvádí kuňkání žab, se musela točit sedmkrát, protože pokaždé odbourala představitelku Věry Lavičkové (Daniela Kolářová), která nedokázala potlačit smích.
Scénka, ve které Smoljak vypráví historku o vodníkovi, byla inspirována hrou Akt, kterou Divadlo Járy Cimrmana uvedlo v obnovené premiéře v roce 1973.
V semináři, který inscenaci předchází, měl jeden z „badatelů“ odborné pojednání o Cimrmanově elektrické valše, kterou během své přednášky zapnul a na jejím konci ji zase vypnul se slovy: „A to je právě to nejzajímavější.“ Pochopitelně, kvůli hluku nebylo z jeho výkladu slyšet ani slovo.
Pohřeb se natáčel na hřbitově v obci Svatý Jan poblíž Sedlčan. Pro Jiřího Menzela to bylo tehdy hodně těžké, protože právě ten den mu zemřel tatínek. Ve Svatém Janu stojí také dům, který filmařům posloužil jako hospoda, ve které se děda Komárek opil.
Díky Samotě máme i Vesničku
Svěrák za tento film obdržel omylem od barrandovského studia dvakrát vyplacený honorář. Přišlo se na to až při kontrole po několika letech, a tak dostal na výběr. Peníze vrátit, nebo napsat námět na nový film. A tak vznikla další úspěšná komedie, tentokrát Vesničko má středisková.
