Článek
Konec životní pouti nejkrásnější prvorepublikové herečky Lídy Baarové (†86), jejíž půvaby zamotaly svého času hlavu celé řadě úspěšných a vlivných pánů včetně samotného ministra propagandy Goebbelse, měl velmi hořkou příchuť.
Po smrti svého druhého manžela Kurta Lundwalla v roce 1972 si přestala Lída Baarová barvit vlasy a žila opuštěná ve svém bytě v Salcburku. Po revoluci začala opět přijímat návštěvy z vlasti a poskytovala rozhovory. Na výlet do rodné země herečka našla odvahu pouze jedenkráte na začátku devadesátých let, když absolvovala autogramiádu ke své druhé vzpomínkové knize Života sladké hořkosti, která se ovšem lišila od mnohem otevřenějších vzpomínek Útěky, které sepsala s Josefem Škvoreckým.
Zpátky do vlasti už se někdejší filmová ikona nikdy později nepodívala. Žila uzavřená ve svých vzpomínkách. Na videokazetách si přehrávala své nejúspěšnější filmy, pojídala čokoládové bonbóny, popíjela koňak, vypalovala jednu cigaretu za druhou a dojímala sama sebe. Poslední roky se její duševní i fyzický stav zhoršoval. Propadala nejen depresím, ale i alkoholu. Nakonec byla zbavena svéprávnosti.
Jedním z posledních návštěvníků herečky byl rok před její smrtí režisér Otakar Vávra, který s Baarovou natočil její nejlepší filmy a byl svého času i jejím milencem. Dokonce o ní plánoval natočit film. „Baarová byla výjimečná. Byla živočišně krásná. Takové herečky dnes už nemáme,“ vzpomínal v jednom z dokumentů režisérský nestor Vávra.
Lída Baarová, kterou jedni milovali a druzí nenáviděli, zemřela 27. října 2000. Následující den nalezla tělo mrtvé herečky pečovatelská služba. Po obřadu v Rakousku se 9. ledna následujícího roku konal obřad i v Čechách.
