Článek
Byl to charismatický, mimořádně pohledný herec, na kterém mohly ženy oči nechat. Ctitelky měly ale smůlu – Svatopluk Matyáš (18. 10. 1929-10. 7. 2020) byl od roku 1958 šťastně ženatý a nehodlal na tom nic měnit.
Kvůli své přitažlivé vizáži a ztepilé postavě byl také ideálním představitelem milovnických a charakterních postav klasického repertoáru. Na divadelních prknech vynikl především v shakespearovských hrách a v inscenacích ruských klasiků, jako byli Čechov, Bulgakov a další. Sám to jednou shrnul slovy: „Hrál jsem Romea, Richarda III. a všechno mezi tím.“
Proslavil ho Jotidom
Kdo ví, kterým směrem by se ubírala jeho kariéra, kdyby vyrůstal v jiné době. Matyáš chtěl původně studovat medicínu, jenže tam ho nevzali z kádrových důvodů – narodil se totiž do živnostenské rodiny. Pracoval proto nějaký čas jako dělník, a nakonec se přihlásil na DAMU, kterou absolvoval v roce 1956. Ve filmu se sice objevil hned jako čerstvý absolvent, ale jinak moc příležitostí před kamerou nedostával – důvodem bylo jeho tehdejší mimopražské divadelní angažmá. Větší roli dostal znovu až ve válečném dramatu Nebeští jezdci (1968).
Protože svou divadelní kariéru spojil s moravskými scénami, dostával pak hodně příležitostí v projektech ostravské a brněnské televize. Zahrál si například v seriálech Kamenný řád (1975) nebo Přátelé zeleného údolí (1979). Radikální zlom v jeho televizní a filmové kariéře způsobil právě úspěšný Kamenný řád. V historické rodinné sáze odehrávající se na Ostravsku za první republiky a na počátku druhé světové války ztvárnil Matyáš čeledína Žežulku, přezdívaného Jotidom, a tuto postavu považoval za nejvýznamnější roli svého života.
K jeho dalším výrazným televizním rolím patří i postava televizního redaktora Ivo Holana, jehož ve dvou politicky motivovaných epizodách seriálu 30 případů majora Zemana (1976) sledovala kontrarozvědka.
Dále hrál mj. v seriálech Povstalecká história (1984), Synové a dcery Jakuba skláře (1985) či Dobrodružství kriminalistiky (1990). Setkali jsme se s ním i ve filmech Pozor, vizita! (1981), Schůzka se stíny (1982), Skalpel, prosím (1985), Nejasná zpráva o konci světa (1997) nebo 3 sezóny v pekle (2009).
Seriál, který zmizel
Nebýt normalizace, herec mohl být možná spojován spíš s rolí Černého rytíře, a ne s Jotidomem nebo s Holanem. V roce 1972 ztvárnil totiž hlavní mužskou postavu v historickém seriálu Ctná paní Lucie, který by u ženského publika bodoval jistě i dnes – však se mu také přezdívalo „česká Angelika“.
Jenže dílko vzniklo v době postupujícího normalizačního temna a vedení Komunistické strany ho vzápětí rozcupovalo na kousky, protože krásné šlechtičny a rytířská čest tehdy nebyly „in“. Seriál šel do trezoru a pak ho soudruzi skartovali. Údajně neodvysílali ani jeho poslední díl, a když ho badatelé po roce 1989 hledali v televizním archivu, nenašli po něm ani stopu. Cenzoři byli tenkrát mimořádně důslední.
Celý život v jednom kole
Se svou budoucí ženou Věrou Benšovou (†77), dcerou slavného architekta Adolfa Benše, se Matyáš seznámil během natáčení dramatu Nevěra (1956). Jejich svazek, ze kterého vzešla dcera Alena, byl šťastný a vydržel až do manželčiny smrti v roce 2007.
Herec přitom jednu dobu pil víc, než je zdrávo – alkohol mu pomáhal řešit časté odloučení od rodiny i pracovní stres. Jenže v lednu 1991 si řekl, že všeho moc škodí a ze dne na den s pitím sekl. Stejně rázně dokázal skoncovat i s kouřením. Až do vysokého věku byl ve skvělé kondici, pracoval na zahradě a vlastnoručně dělal i různé stavební úpravy. Před kamerou se objevil naposledy v roce 2014 v seriálu Stopy života.
