Článek
Zedníci Skopec, Prouza a Petrtýl z Velhartic, kteří opravují fasády v historickém centru Prahy, si jako svou metu stanovili splynutí s pražskou smetánkou. Jejich snem je strávit „jednu jedinou velikou noc v podniku, kde se číšnici pohybují ve fraku a servírují na stříbrných mísách a my tam sedíme a žádný nepozná, že jde jenom o tři obyčejné fasádníky.“
A k tomuto cíli se ubírají s větším nasazením, než s jakým plní své pracovní povinnosti. Nemají ale tušení, že prohnaná kuplířka jim do cesty pošle tři ženštiny lehkých mravů, které mají za úkol je okrást.
Skvělý situační humor, stále přitažlivé výkony hereckých legend a hlášky, které zlidověly. To vše v sobě skrývají Světáci – komedie režiséra Zdeňka Podskalského (†70) z roku 1969, která baví diváky i po více než půl století, a patří k filmům, jež můžeme vidět pořád dokola. Trojici světáků si zahráli přední čeští herci v podání Jiřího Sováka (†79), Vlastimila Brodského (†81) a Jana Libíčka (†42). Výuky jejich společenského chování se ujal neodolatelný prvorepublikový elegán Oldřich Nový (†83).
Trio lehkých slečen, které se snaží vtělit do vzdělaných intelektuálek, ve filmu zastoupily skvělé herečky Jiřina Jirásková (†81), Jiřina Bohdalová (93) (91) a Iva Janžurová (83). V roli kuplířky Trčkové zazářila Jiřina Šejbalová (†75).
Improvizace byla žádoucí
Scénář ke Světákům vznikl v době uvolněné atmosféry pražského jara. Jeho tvůrce Vratislav Blažek (†47) tak do něj mohl napsat i některé docela provokativní repliky. V krejčovském salonu proto mimo jiné zazní i tento rozhovor mezi Skopcem a Petrtýlem: „Svlíkni se.“ „Proč já první?“ „Protože jsi ve straně.“ A scénku, ve které si páni fasádníci vzali do luxusního podniku slivovici, pod stolem ji rozlili a pak hledali se zapálenou svíčkou, zažil přímo Blažek, když jako mladík přišel do Prahy.
Svými nápady přispěl do scénáře i Jiří Sovák. V titulcích sice uveden není, ale za spolupráci dostal navíc 9000 korun. Jinak co se samotného natáčení týče, improvizace byla vítána. S řadou dnes již legendárních hlášek přišli sami herci – například když Jaroušek z Hodonína (Vladimír Menšík †58) prchal oknem po lešení, vypustil z úst spontánně: „Hele, Božka, že je támhleto muzeum?“.
Při společné večeři se všichni snaží předstírat intelektuální úroveň, takže u stolu padají opravdové perly. Navzájem se chtějí okouzlit několika namemorovanými fakty o literatuře, malířství či astrofyzice. Neustále ale vypadávají z rolí, komolí naučené fráze a jejich zacyklené hovory se nikam neposouvají. „Nám totiž není nic cizího lidský“, pronese například sebevědomě údajný architekt Skopec (Jiří Sovák). Dámy, jejichž sečtělost je rovněž jen předstíraná, na jeho přebrept pochopitelně nijak nereagují.
Nový i Šejbalová se zdráhali
Scenárista Vratislav Blažek zamýšlel postavu emeritního profesora už od začátku pro Oldřicha Nového. Jenže narazil – Nový roli vzít nechtěl. Váhal, aby si nezkazil jméno, ostatně postava tak trochu kopírovala jeho osud po roce 1948. Nakonec ale kývnul a byl rád.
Podobně opatrná byla i Jiřina Šejbalová. Dokonce nechtěla hrát, když zjistila, že jednu z hlavních rolí hraje Vladimír Menšík, od kterého si udržovala odstup. Nakonec si ho ale oblíbila a stala se také věrnou posluchačkou jeho příhod.
Provokoval, ale v trezoru neskončil
Natáčení v barrandovských ateliérech začalo na podzim 1968 a premiéra v českých kinech proběhla kvůli následným otřesům ve vedení čs. filmové výroby až 10. října 1969. Není ale pravda, že film skončil nakonec v trezoru – s téměř třemi miliony návštěvníků se naopak stal největším diváckým hitem roku 1969.
