Článek
Když člověku zemře milovaná osoba, tak se chová různě. Buď se uzavře před celým světem, nebo naopak svůj žal sdílí se svým okolím. Halina Pawlowská (69) patří k té druhé skupině lidí. Když jí v létě odešel manžel Zdeněk (†60), vypsala se ze svých pocitů v knize Pravda o mém muži.
„Knížku jsem napsala jako záminku, abych mohla pozvat všechny lidi, které mám ráda,“ zněla první slova Pawlowské na křtu. Pravý důvod byl ale mnohem podstatnější.
Celý večer pojala Halina nikoli jako trachtaci za zesnulého, ale oslavu lásky a trpělivosti. Proto všichni už u vchodu dostávali mávátka ve tvaru srdce, na které si připsali počet let, které strávili se svým partnerem.
„Chtěla bych, aby dnešní večer byl oslava mého muže, kterého většina lidí neznala, protože nechtěl být medializovaný. Často si lidi mysleli, že je jakousi paní Colombovou a že neexistuje, ale můj muž žil a žije furt v mém srdci,“ dojatě s třesoucím se hlasem uvedla Halina a dále dodala: „Nikdy jsem svému muži nepoděkovala za zázemí a jistotu, kterou mi dával. Právě proto byla ve mně taková lehkost ve hraní, moderování, psaní a koketování a kdoví ještě ve všem.“
Poslední kniha známé spisovatelky se stylově křtila pivem a mělo to svůj význam. Její muž měl totiž zlatavý mok v oblibě a pivo úzce souviselo s jejich seznámením. „Se svým mužem jsem se seznámila během pochodu Praha - Prčice. Asi pět kilometrů za Prahou mě zaujal hubený blonďák, který cinkal. Chvíli mi trvalo, než jsem cinkot identifikovala. Bylo to pět lahví piva, které si můj budoucí muž vzal na túru s sebou. Cinkot lahví s pivem mě provázel celý náš společný život,“ zavzpomínala Pawlowská.
Spisovatelka napsala své poslední dílo, aby nezapomněla na hezké chvíle se svým mužem. „Je to uchování veselých vzpomínek a pocitů. Když umřel můj tatínek, tak z přemíry smutku se mi všechny vzpomínky vykouřily z hlavy. Kniha existuje proto, abych si svého muže vždycky dokázala vybavit,“ řekla Super.cz Halina. Co dalšího spisovatelka prozradila o své knize, se dozvíte v našem rozhovoru.
