Článek
Představitele vlády Petr Pavel nepotěšil, když Sněmovně vrátil zákon upravující platy politiků a soudců pro letošní a další roky. Překvapivě tím popudil i část veřejnosti, lidé po vetu volali. Co tedy vlastně chtějí? Stěžovat si a nadávat na poměry za každou cenu?
Čert aby se v tom vyznal. Když šel prezident na ruku vládě, bylo to špatně. Když jí vrátí zákon, je to taky špatně. Spíš to celé zavání tím, že lidé nevědí, co chtějí, a mají na Pavla pořád pifku například za to, že si dovolil otevřít téma případné odměny pro první dámu.
„Považuji za potřebné, abychom se dostali do stavu automaticky upravovaných platů dle jasně stanovených kritérií. Tedy stavu, kdy politici ctí nastavený automatický mechanismus a opakovaně sami neurčují své vlastní platy, populisticky je nezmrazují ani jinak ad hoc neupravují, a to ani ve volebním roce,“ nechal se slyšet s tím, že by o svých platech neměli rozhodovat ani soudci prostřednictvím Ústavního soudu, což se rovněž opakovaně děje.
Člověk by řekl, že právě toto si přeje i veřejnost. Tedy aby se nastavila jasná pravidla pro zvyšování platů politiků a soudců. Ale ono ne. Podle mnohých jde o jasný kalkul a snahu zalíbit se lidem.
A není to právě to, co po hlavě státu vždycky chtěli? Aby nebyla odtržená od reality a pomáhala řešit problémy ve společnosti, případně nabízela řešení, jak toho docílit? Zvláště s ohledem na to, že nemá pravomoci jako mocipáni v USA, Číně nebo středoasijských republikách?
Evidentně ne. Zdá se, že se jim spíš zalíbilo nadávat na poměry a šprajcovat se za každých okolností. To ovšem není ani systémové, ani hodné hlavy státu.
