Článek
Sluha: „Koho mám, prosím, ohlásit?” Eman (Vlasta Burian): „Yes... Já jsem strejc Jonáš a jedu z Ameriky.” Sluha: „Strýček Jonáš!” Eman: „Yes, all right! Come on! Tady máš dolar, jdi mě voznámit a kup si za to nějaký pozemky! Yes, all right!”
Geniální Vlasta Burian
V titulní roli nestárnoucí komedie Nezlobte dědečka (1934) ztvárnil Vlasta Burian (†70) nešťastně zamilovaného Emana, jehož životní láska Liduška (Adina Mandlová †81) se provdala za jeho bratrance, továrníka Adolfa Daňka (Čeněk Šlégl †70). Eman se ze žalu opil, ztropil výtržnost a zavřeli ho na psychiatrii, kde potkal dalšího příbuzného, strýce Hanibala (Thedor Pištěk †65). Ten se zase souží pro tetu Matyldu (Mariana Hellerová †58), která však čeká na příjezd strýce Jonáše z Ameriky, aby si ho vzala.
Bratranec Adolf si potřebuje vyřídit záležitost s bývalou milenkou (Ljuba Hermanová †83), a tak přemluví Emana, aby se za strýčka přestrojil, a odlákal tak Liduščinu pozornost od jeho odjezdu. A tak začíná bláznivá komedie Karla Lamače (†55), ve které se král komiků opravdu vyřádil.
Burian totiž jako skvělý imitátor dokázal napodobit prakticky cokoli včetně cizích jazyků. A tak i zde použije pár anglických frází s naprosto dokonalým přízvukem. S Daňkem, který ho přemlouvá, aby se vydával za strýce Jonáše, se přitom nejdříve dohaduje. Daněk: „Umíš anglicky?” Eman: „Ani slovo.” Daněk: „No ne, vážně, Emánku. Ty neumíš anglicky? …a to se nestydíš? V dnešní době, kdy každý druhý člověk mluví anglicky?!” Eman: „No jo, no. A co když jsem náhodou ten první?”
Kolik poschodí má mrakodrap?
Dochází pochopitelně k mnoha kuriózním situacím. Daňkova sekretářka Josefinka (Hana Vítová †73) se ho ptá, zda měl „good passage“.
A Emánek coby Jonathan odpoví, že má „pesidž“, čímž ale míní psa. A o počtu pater v newyorských mrakodrapech vykládá neskutečné historky – ten jeho má prý 1400 poschodí. Když mu Liduška řekne, že to snad ani není možné, poněkud „sleví“:
„No jo, ono je to trošku moc. Ale dvanáct set má jistě! Ale to je zajímavý, v Americe mají totiž domy poschodí nahoru, a to samý mají dolů, do zeměkoule. Bys nevěřila. Já jsem kupříkladu chtěl čtrnáct set poschodí, jak jsem tady říkal, ale město mi to nepovolilo kvůli základům, páč kdybychom bejvali kopali základy, tak bychom se dostali do Japonska.”
Legendární honička s Hanibalem
Burian byl od mládí také velkým sportovcem s mimořádným pohybovým nadáním. Však měl také v počátcích kariéry dilema, zda se má věnovat víc sportu, nebo hraní. Jezdil závodně na kole, hrál tenis a hlavně fotbal. „Při hře skákal, křičel, gestikuloval, byla to podívaná. Brankář byl ovšem skvělý, těžko se mu dávaly góly,“ vyprávěl o něm legendární fotbalový brankář František Plánička. Za zmínku jistě stojí, že král komiků se přes žižkovské kluby Saturn a Viktorku dostal až do prvoligového mužstva AC Sparta, kde působil v letech 1914 až 1916.
Své téměř akrobatické vlohy předvedl Burian i v tomto filmu – například během honičky, kdy ho pronásleduje strýc Hanibal. A došlo pochopitelně i na jeho zpěv (Dobrou noc – Gud nájt). A drobná zajímavost na závěr: Burianova postava ve filmu zmíní, že bydlí v Hopfenštokově ulici. Tak se od poloviny 19. století až do roku 1952 jmenovala dnešní Navrátilova ulice na pražském Novém Městě.
