Článek
Jak známo, ženy stárnou, zatímco muži zrají jako víno… Námětu se chopil Oldřich Nový (†83), který v září 1940 uvedl ve svém divadle úspěšnou autorskou úpravu hry Jana Patrného Muži nestárnou. Inscenaci s vtipným námětem a neméně vtipnou pointou převedl v roce 1942 na filmové plátno režisér Vladimír Slavínský (†58).
Matka, dcera i vnučka…
O co v nestárnoucí komedii jde? Šarmantnímu Stáňovi Járskému (Jan Pivec †72) postupně podlehnou tři generace žen z jedné rodiny. V roce 1911 okouzlí ještě jako student Helenu Horníkovou (Zita Kabátová †99), která je matkou jeho devítileté žačky Jiřinky. V roce 1920 se Járský setká s již dospělou Jiřinkou (Jana Romanová †86), citově se s ní sblíží a chce požádat o její ruku. Jenže to ze spousty důvodů není možné. A nakonec rok 1939.
Járský se coby prošedivělý a mladistvě vyhlížející elegantní ředitel vrací z dlouholetého pobytu v zahraničí do Čech, setká se tu s vnučkou své první lásky Helenkou (Jarmila Smejkalová †73) a mezi oběma vzplane hluboký cit. „Proboha, dejte mu ji, nebo si ten člověk počká na další generaci,“ pronese ve filmu postava Zity Kabátové, protože Járský by v této rodině okouzlil zřejmě i další ženské pokolení.
Škoda, že to nevyšlo
Pro Kabátovou, jejíž hvězdnou kariéru odstartovala v roce 1936 postava ošetřovatelky Světly ve filmu Světlo jeho očí, ztvárnila v kreaci Heleny Horníkové svou životní roli. Zajímavé je, že Slavínský chtěl po úspěchu filmu natočit snímek v podobném duchu, nazvaný tentokrát Ženy nestárnou. Dotyčnou dámu, která by v průběhu let svedla mladého muže, po letech jeho syna, a nakonec i vnuka, měla hrát právě Kabátová. Producenti ale dostali strach, že by puritánští diváci snímek nepřijali.
Uražený Oldřich Nový
Hlavní mužskou roli měl původně ztvárnit Oldřich Nový. Jenže ten se krátce předtím s Kabátovou nepohodl a v uražené ješitnosti trval na tom, že s ní ve filmu hrát nebude. Režisér ale hlavní hrdinku odmítl přeobsadit.
K dalšímu sporu vedlo i to, že Slavínský použil ve filmovém scénáři textové úpravy, kterými Nový oživil původní předlohu. A co představitele Kristiána trápilo asi nejvíc – film měl mimořádný úspěch i bez něj, což mělo za následek, že Nový v následujících letech důrazně odmítal se Slavínským spolupracovat.
Pivec ve třech fázích života
Postavu Járského ztvárnil tedy Jan Pivec, který byl už tehdy velkou hvězdou Národního divadla. Týden před premiérou, která se konala 3. dubna 1942, v časopisu Filmový kurýr řekl:
„Úloha v tomto filmu byla zvláště vděčná: hrát tři role v jediné osobě, snažit se proniknout do duševního života nezkušeného, smrtelně zamilovaného studentíka, později pak zralého činorodého muže, a nakonec trochu rezignovaného a klidného padesátníka. Všechno byly role vyloženě charakterní. Vyhýbal jsem se obvyklému milovnickému rámci, proto jsem též první fázi (studenta) pojal s bezděčnou komikou, v druhé – abych se přiznal – hrál jsem vlastně sebe. Byl zde však ještě jeden choulostivý bod: divák nesmí získat dojem, že inženýr Járský je jen věčný donchuán, který honí děvčata, i když mu šedivějí vlasy. Proto jsem se ve své třetí a poslední podobě snažil vykreslit muže, který již mladé děvče nedobývá, ale je jím vlastně dobýván.“
Mimochodem, do jedné ze svých filmových lásek se Pivec zamiloval i ve skutečnosti – rok po premiéře se oženil s Janou Romanovou. Na pamětnickou klasiku Muži nestárnou se můžete podívat 22. srpna na Prima Max.
