Článek
Babetta, Tereza, Motýl, Je nebezpečné dotýkat se hvězd, Tak abyste to věděla, Kapitáne, kam s tou lodí – tyto a mnohé z dalších semaforských hitů zazněly v nestárnoucí hudební komedii Kdyby tisíc klarinetů, která vznikla v roce 1964 pod režijní taktovkou Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka.
Skvělý film s našimi největšími hereckými a pěveckými hvězdami 60. let Janou Brejchovou, Waldemarem Matuškou, Hanou Hegerovou, Jiřím Suchým, Jiřím Šlitrem, Evou Pilarovou, Karlem Gottem Pavlínou Filipovskou a mnoha dalšími uvidíte 17. srpna ve 20:10 h na Televizi Seznam.
Pražské divadlo Semafor představovalo v roce 1964 takovou jistotu, že se Barrandov rozhodl investovat do nákladného muzikálu, volně inspirovaného divadelní hrou Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila, která měla v roce 1958 premiéru v Divadle Na zábradlí. Písničky, které ve filmu zazněly, byly už novějšího data a představovaly reprezentativní průřez semaforskými hity z dílny textaře Suchého a skladatele Jiřího Šlitra, aranžovanými pro velký orchestr. Písňová a taneční čísla byla spojena jednoduchým protiválečným příběhem o vojenské posádce, jejíž se zbraně záhadně promění v hudební nástroje.
Ve filmu nevystupují jen herci, zpěváci a hudebníci ze Semaforu, ale i dívčí pěvecký sbor z Divadla Paravan a z Laterny Magiky. Velkoryse pojatá taneční čísla zajistil baletní soubor Hudebního divadla v Karlíně a taneční soubor kabaretu Alhambra. Komplexnost obsazení doplnili další populární herci, například Vlastimil Brodský či Martin Růžek. V roličce vojína-dezertéra Schulzeho, který celou situaci zavinil, se objevil tehdy ještě nepříliš známý Jiří Menzel.
Kníže by byl rád
Zámek Kynžvart, na kterém se točilo, byl letním sídlem rakouského kancléře Klemense Václava z Metternichu (1773-1859). Tento politik byl rovněž velkým odpůrcem válek a zbraní, což byla i hlavní idea snímku. Štáb našel další lokace také ve Františkových Lázních a ve vojenském prostoru v Milovicích. Herci byli ubytovaní v Mariánských Lázních.
Diváci měli jiný názor než kritika
Snímek patřil k nejdražším projektům své doby – stál 7 milionů korun. Film přitom v době podrobili recenzenti nemilosrdné kritice. „Za posledních deset let nebyl žádný film tak důkladně a jednomyslně ztrhán,“ povzdechl si tehdy režisér Ján Roháč. Nepříznivou kritiku však přebila více než čtyřmilionová návštěvnost. Je ale třeba také říct, že pár měsíců před premiérou „Klarinetů“ byl do kin uveden muzikál Starci na chmelu, který byl vynášen až do nebes, a navíc byl barevný. Když byly „Klarinety“ znovu uvedeny do kin v 70. letech, jejich úspěch už byl triumfální.
Fáma je stála rok činnosti
Po natáčení dostali Matuška, Gott a Pilarová téměř roční zákaz umělecké činnosti. Důvodem byla fáma o tom, že v Karlových Varech močili z balkonu.
Eva Pilarová k tomu později řekla: „Podle ´zaručených´ informací jsme měli močit z balkonu hotelu na sovětskou delegaci, přičemž Karel údajně zpíval Tam, kde šumí proud, zatímco Waldemar úryvky z Árie měsíce – A cáká a cáká. Na základě těchto nesmyslů jsme dostali tzv. zákaz činnosti. Karel a já jsme nesměli na rok do televize a nevysílal nás rozhlas. Waldemarovi k pomluvám přihodili, že řídil nahý dopravu na křižovatce v Mariánských Lázních, a proto mu k televiznímu a rozhlasovému zákazu přidali ještě zákaz koncertování. Vystupovat směl jen v divadle Rokoko. Až do roku 2009 jsem netušila, že fáma byla vypuštěna uměle a cíleně. Autorem byl pracovník Ústředního výboru KSČ... Straně vadila naše popularita, potřebovala nás u našich příznivců znemožnit,” uvedla pro Novinky.cz.
