Článek
Za normalizace se velká část populace pokoušela unikat z každodenní šedi alespoň o víkendech do lůna přírody. Fenoménu chalupaření je věnována i skvělá komedie Na samotě u lesa, kterou podle scénáře Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka natočil v roce 1976 Jiří Menzel. Na dnes již kultovní příběh se můžete podívat 23. května od 20.15 h na Televizi Seznam.
Mlýn i s čápem
Příběh pražské rodiny, která se rozhodne zakoupit venkovskou chalupu, inspirovaly zčásti i vlastní zkušenosti obou autorů. Skutečnou předlohu měl i děda Komárek – venkovan, jehož chátrající chalupu se Lavičkovi rozhodli odkoupit. Z konfrontace lidí z města a venkovského prostředí dokázali tvůrci vytěžit řadu vděčných komediálních situací.
Lavičkovi si dědu Komárka nakonec oblíbí a jen nevěřícně zírají, jak se na venkově chovají ostatní Pražáci – například manželé Zvonovi proměnili starobylý mlýn v kýčovitou usedlost a hulvátský soused Kokeš jedná se „svými“ staroušky jako s onucemi a snaží se je dostat z chalupy za každou cenu.
Fachman na slovo vzatý
Manžele Lavičkovy si zahráli Zdeněk Svěrák s Danielou Kolářovou, „pana otce“ Zvona Ladislav Smoljak, jeho ženu Naďa Urbánková, arogantního Kokeše Oldřich Vlach. Ve filmu se objeví ještě celá řada figurek, z nichž za zmínku stojí zcela určitě velký „pracant“ zedník Lorenc v podání Františka Řeháka („On teda cihlu do ruky nevezme, ale odborník je to na slovo vzatej. To je fachman, takhle už tu postavil tři vily.“).
Snímek však stojí a padá s hereckým výkonem představitele zemitého Komárka – Josefa Kemra, jemuž bylo v době natáčení pouhých třiapadesát let.
Co možná ještě nevíte
Lavičkova přítele, lékaře Oldu Houdka, si zahrál Jan Tříska. Poté, co emigroval, ho z verze, uváděné v předrevoluční televizi, vystřihli. V této nesmrtelné komedii se objevila celá řada vtipných hlášek a replik. Takže každý dnes už dobře ví, že „to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou.“ Nicméně improvizovaná anketa ukázala, že téměř všem dotazovaným se při vyslovení názvu filmu okamžitě vybaví legendární Komárkovo: „Chčije a chčije.“
Scéna s pilou a prasklým chladičem byla stejně jako mnoho dalších založena na skutečnosti. Štáb ale nemohl stejnou pilu značky Slavia sehnat. Autoři se proto vypravili za panem Lukšíčkem, který byl předobrazem dědy Komárka, a pilu i s prasklým chladičem od něj koupili.
Zdeněk Svěrák vzpomínal, že padání lehátka řídil režisér Jiří Menzel provázkem a škodolibě si natáčení této scény užíval.
Komunistům se nelíbilo obsazení Josefa Kemra do role dědy Komárka. Vadilo jim, že jako věřící chodí na mše. Toho si ale prosadil Jiří Menzel dost důrazně – postava měla umět hrát na violu a sekat kosou, což žádný z dalších herců neuměl.
V den, kdy se natáčela scéna, ve které se děda Komárek chystá na pohřeb svého kamaráda, se režisér Menzel dozvěděl o smrti svého otce. Později tento den popsal jako nejhorší ve svém životě.
